Ti z vás, kteří mají lepší paměť, si jistě vzpomenou, že jsem vám slíbila povídku. Jak poslouží stará matrace Luciuse Malfoye Severusi Snapeovi? Tak takhle nějak jsem vám jí tenkrát představila. Pro tuto povídku dokonce probíhala anketa a to o jméně hlavní postavy. Vybrali jste jméno Nika(Veronika) a tak tedy budiž. Prozatím vám sem dávám krátkou úvodní kapitolku. No, směle do toho a nešetřete kritikou:-)
Narcisa Malfoyová stoupala po schodech do prvního patra Malfoy Manor. Na chvíli si dovolila vypadat ztrhaně. Její obličej rázem zestárl alespoň o deset let. Vrásky deformovaly kdysi krásný hrdý obličej. Její starosti způsoboval její manžel Lucius. S každým krokem si hluboce povzdechla a nechala se unášet myšlenkami. Zároveň ovšem zůstávala ostražitá. Nemohla dovolit, aby jí takhle pán domu viděl.
Vystoupala do patra a zastavila se před prvními dveřmi. ,,Vrz, vrz, vrz..." Ozývalo se pravidelné vrzání. Narcisa se ironicky usmála a do očí jí vstoupily slzy. Vždycky se k ní choval jako k poslední služce, ale pořád byla jeho ženou. Ovšem od té noci, kdy do jejich sídla vstoupila ta děvka, si své manželky ani nevšiml. Alespoň ne, jako ženy. Samozřejmě stále zastávala místo po jeho boku na veřejnosti. Vyjma večírků, které pořádali přívrženci Pána Zla. Ale v Malfoy Manor už byla na úrovni domácích skřítků. Oni jediní se k ní chovali uctivě. A ta malá coura se chová, jako by jí ještě někdo ubližoval. Mohla by být ráda, že jí ještě za nikoho nevymněnil. Lucius Malfoy byl pověstný tím, že s málokterou spal vícekrát. A jí si přesto nechával v domě už tři roky. Narcisa si uvědomila, že v ruce drtí hůlku. Povolila křečovitý stisk. Jak ho nenáviděla. A zároveň ho pořád milovala. Stejně jako když byla mladičká dívka, která byla šťastná, že si ho může vzít. Byl krásný, sebevědomý a neskutečně arogantní. Kombinace která jí omámila tenkrát, teď způsobovala její trápení.
,,Vrz, vrz, vrz..." Postel v jejím pokoji vrzala s každým přírazem jeho těla. Nika ležela nečinně na posteli a nechala svého věznitele, aby uspokojil svou touhu. Už dávno věděla, že nemá smysl bránit se. Když se jí znelíbil a dovolila si odmítnout, potrestal jí Cruciem tak silně, že málem zemřela. K životu jí probral až Severus Snape. Jeho přítel a věrný smrtijed Pána Zla. Zase si připadala jako matrace. Prostě ležela tam, kde jí položil. V očích měla slzy. Slzy strachu, ponížení a bezmoci. A nechala se unášet ve vzpomínkách...
Byla lednová noc. Příšerný mráz jí štípal v plicích jak se usilovně snažila dýchat. Byla na zběsilém útěku před smrtijedy. Přepadli její rodinu a všechny zavraždili. Když našli jí, udělali výjimku. Byla krásná a proto si s ní nejdřív chtěli užít. Nika byla křehká dívka se světlou kůží a černými vlasy, které jí spadali až k pasu. Ve svých šestnácti letech byla ještě nevinná a neznala nástrahy života venku. Utíkala jak nejrychleji mohla, ale oni byli rychlejší. V okolí domu byly použity kouzla, která nedovolala nikomu se přemisťovat. To jí poskytlo alespoň nějakou útěchu. Jakmile přeběhla pomyslnou hranici, soustředila se na místo, kde se chtěla octnout. ,,Někde, kde na mě nemůžou. Kde se před nimi zachráním!" Opakovala si stále. Pak se otočila na místě a ozvalo se hlasité prásknutí...
Dopadla doprostřed nádherné zahrady. Všude kolem byli růžové keře, které omamně voněly. Až se jí z té vůně zatočila hlava. Měla zvláštní pocit, že tady bude v bezpečí. Že tady jí ochrání. Vyčerpáním omdlela.
Lucius a Narcisa seděli v jídelně Malfoy Manor. Právě večeřeli a Lucius vyprávěl manželce o setkání smrtijedů, které skončilo před pár hodinami. Z venčí se ozvalo prásknutí. Manželé na sebe pohlédli. Nikdo se nedokázal přemístit na jejich sídlo, pokud mu oni nesvěřili jeho polohu. Proto si byli jisti, že je to některý z jejich přátel. ,,Běž se podívat!" Vyštěkl Lucius. Byl podrážděný, protože si někdo dovolil neohlášený přijít. Takové jednání nestrpěl.
Narcisa se zvedla ze židle a odešla z jídelny. Skřítkové se před ní ukláněli a otvírali jí dveře. Vešla do zahrady a rozhlédla se kolem. Mezi keři si všimla nějakého těla. Přišla blíž a uviděla mladou dívku. Určitě jí neznala. Rozhodla se, že jí odlevituje dovnitř. Použila kouzlo a brzy se za ní vznášela drobná postava.
Lucius seděl u stolu a pozoroval dvojici. když dívka doplula vzduchem až k němu, hluboce se jí zadíval do tváře. Okouzlila ho. Nemohl z ní spustit oči. Ihned pocítil silnou touhu. To děvče ho vzrušovalo. Ta musí být moje. Problesklo mu hlavou. ,,Co tak stojíš, odlevituj jí do pokoje pro hosty!" Osopil se na Narcisu. Jen co opustili jídelnu, dal se znovu do jídla. Celý večer ho ovšem neopustili myšlenky na krásnou dívku.
V pokoji jí položila na postel. Už od pohledu jí byla protivná. Když v jídelně viděla Luciusův pohled, bylo jí jasné, že tohle děvče zásadně zmnění chod jejich domácnosti. A vůbec ne k lepšímu...


zajímavé:) fakt to vypadá dobře,už aby tady bylo pokračování:)