Na okřídlených snech mé fantazie....

Tanya

9. května 2009 v 18:46 | KikaV
Takže Vám sem dávám jednorázovou povídku Tanya. Účastnila jsem se s ní povídkové soutěže na intoxicated.cz. Bohužel jsem se neumístnila. Téma bylo Návrat do minulosti. Příjemné počtení...


Večerní mrazivé ovzduší se tetelilo pod měsíčním příkrovem. Na maličkou líbeznou louku dopadaly sněhové vločky. Kolem dokola jí obklopovali pouze stromy. Majestátní staří obři, sklánějíce svá těla pod váhou sněhu. Kdesi v dálce bylo slyšet táhlé zavytí vlka, následované hlasem celé smečky. Uprostřed těch lesů se procházela nádherná bytost. Vznášela se jako pohádková víla. Měla na sobě jen lehké šatičky a byla bosá. Normální člověk by v takové zimě umrzl. Ona ne. Zafoukal lehký větřík a rozevlál jí vlasy do všech stran. Byli blonďaté s úzkými jahodovými proužky. Sahaly jí do půli zad. Dívka působila neuvěřitelně křehkým dojmem. Kdyby jí kdokoliv spatřil, vzbudila by se v něm touha ochránit jí. Ať už jí hrozilo cokoliv. Ona se však v nebezpečí necítila. Jediné, čeho se bála, bylo odmítnutí. Její neslyšné kroky se začaly přibližovat té nádherné louce, která se jí však krásou nemohla rovnat.

Ach, tolik tě miluju. Ale miluješ i ty mně? Znamená pro mě věčný život a nadpozemská krása něco, pokud je nemůžu sdílet s tebou? Věnuješ mi svůj život a dáš tak smysl tomu mému? Pomalu se začala přibližovat další nadpozemské bytosti. Pro oko obyčejného smrtelníka by byla prozatím neviditelná. Ukrytá pod rouškou tmy a dálky. Pro ní ne. Věděla, že už je dostatečně blízko, aby slyšel její myšlenky.

Edwarde? Mohu se k tobě připojit?

Viděla jak nádherný muž kývnul hlavou a proto pokračovala v cestě. Pomalu se jeho krása stávala zřetelnější. Měl bledou pleť. Už na pohled jemnou a hebkou. Bronzové, rozcuchané vlasy mu padaly do čela. Zvedl k ní oči. Měli nádhernou jantarovou barvu. Pod jeho pohledem se celá zachvěla. Nehýbal se, jen se díval kolem sebe. Vypadal, jako by pohlcoval většinu měsíčního svitu. Jeho pokožka slabě zářila stejně jako její. Byli si tolik podobní a přitom bylo zřejmé, že nejsou rodina. Na pohled dvě skoro stejné bytosti, které měli ovšem společného máloco. Spojovalo je především jejich velké tajemství. Je a jejich rodinu.


Dříve než kroky jsem uslyšel její zoufalé myšlenky. Neuvědomovala si, že jí můžu slyšet na takovou dálku a proto se nehlídala. Nebo možná chtěla, abych je slyšel. Když si myslela, že je dostatečně blízko, promluvila na mě skrze své myšlenky. Potřebovali jsme si promluvit už dlouho a proto jsem přikývl. Zvedl jsem oči a díval se na ní.
Byla nepochybně jednou z nejhezčích bytostí, jaké jsem kdy viděl. Ale já jí nedokázal milovat. Jsou to už roky, kdy se naše rodiny seznámili. Roky, kdy mi dává Tanya najevo svou náklonnost. Roky, kdy se pokouším opětovat jí její city. Ale stále jsem v ní nenašel více než přítelkyni. Často jsem pozoroval Carlislea a Esme, Rosalii a Emmeta, nebo Alici s Jasperem. To co k sobě cítili oni, pro mě bylo zdá se nedosažitelné. Mezi nimi nebyla jen fyzická přitažlivost. Nebyla to ani ta obyčejná láska, jakou většinou pociťují smrtelníci. Pokud se někdy zamiluje upír, je to navždy. Zamilovává se do své spřízněné duše. Pokud zemře jeho druh, je pro něj těžké žít dál. Upíři spolu zůstávají na věky. Ne na pár let, jako lidé.
Upír. Už je to dlouho co jsem se jím stal. Tedy dlouho v klasických měřítkách. Pro nás je těch třicet let pouhý okamžik. Přesto jsem stále více cítil prázdnotu. Přál jsem si najít svou spřízněnou duši. A celá má rodina doufala, že už k tomu brzy dojde. Když jsme se seznámili s Tanyinou rodinou, bylo k nevydržení poslouchat ty jejich myšlenky.

Bylo to krátce potom, co se k naší rodině připojila Alice s Jasperem. Brzy jsme si je všichni zamilovali a snažili se, aby se cítili, jako členové rodiny. Věděli jsme, že pro Jaspera je velmi těžké žít mezi lidmi a proto jsme se rozhodli přestěhovat na Aljašku. Aby měl čas zvyknout si. Byli jsme na Aljašce teprve chvíli, když Emmet objevil, že se v blízkosti vyskytují další upíři. Už to vypadalo, že se budeme muset znovu odstěhovat. Ohrožovat něčí teritorium totiž není nejlepší nápad. Ale naštěstí, jsme se s druhou rodinou brzy seznámili a přijali je mezi sebe. Rodina Denalijských čítala čtyři členy. Kate, Irina, Tanya a Eleazar.
S Tanyou jsme se brzy stali skvělými přátely. Nemohl jsem ovšem neslyšet myšlenky ostatních. Byli přesvědčení, že je jen otázkou času, kdy se dáme dohromady. A Tanya si zřejmě myslela to samé.
Pozoroval jsem, jak její cit ke mně roste a snažil se chovat co nejodtažitěji. Musel jsem se dokonce na nějakou dobu odstěhovat. Ale stýskalo se mi a tak jsem se vrátil. A od mého návratu mě nepřestala pronásledovat. Vážně jí nemiluji a trhá mi srdce, že jí musím ublížit.


Bože, on je tak nádherný. Srdce se mi chvěje, když ho vidím a v krku se mi dělá knedlík. Vždy jsem byla… jak to říci… odvázaná ve vztahu s muži. Měla jsem spoustu vztahů s lidskými muži. Užívala jsem si pocit nadřazenosti nad svými milenci. Ale pak se seznámili naše rodiny. Stali jsme se přátely. Po čase mi to ovšem přestalo stačit. Přiznávám, že to začalo jako fyzická přitažlivost. Edward je nádherný muž, který musí způsobovat žádostivost u všech žen. Ale jen ta, která ho pozná do hloubky, může ocenit jeho osobnost. Jen ta, ho může doopravdy milovat. A já ho miluji. Chci, aby mě přestal odmítat. Chci s ním strávit věčnost.

Dnes odpoledne si mě zavolala Alice. Řekla mi, že musím přestat uhánět Edwarda. Mluvili jsme spolu více jak dvě hodiny. A já konečně pochopila. Byla jsem zaslepená. Vždyť já mu vlastně ubližuju… A tak jsem se rozhodla, že vše bude záviset na dnešním večeru. Alice měla vidění, že si spolu promluvíme. O tom, jak to dopadne však neviděla nic. A tak vše závisí na tomhle okamžiku…

,,Edwarde…" chtěla jsem mu to všechno říct, ale hlas se mi zlomil a já to nedokázala. A proto, jsem mu to ukázala v myšlenkách. Ukázala jsem mu, jak ho vidím. Jaké pocity zažívám když je se mnou, i když u mě není. Ukázala jsem mu míru toho, jak moc ho zbožňuju. Nezatajila jsem mu nic. Ukázala jsem mu, jak prázdný byl můj život před tím, než jsem ho poznala. I když tenkrát mi prázdný nepřišel. Po několika minutách jsem před ním stála jako nahá. Po tvářích mi stékaly slzy a já napjatě očekávala co řekne. Prosila jsem ho v duchu, aby mě neopouštěl. Zvedla jsem oči a uviděla jeho pohled.

A v tom okamžiku se mi zhroutil svět. Viděla jsem to v jeho očích. Viděla jsem tam něhu i lásku. Ale lásku k přítelkyni. Viděla jsem tam odmítnutí a hroznou lítost. Dlouhou dobu jsme si hleděli do očí.
,,Tanyo…" Jeho nežný hlas plný bolesti přetrhl mou zhypnotizovanost. Přes slzy jsem skoro neviděla.
,,Tanyo, mě je to moc líto. Já tady pro tebe vždy budu. Vždy budeme nejlepší přátelé. Mám tě rád Tanyo, ale ne takhle. Takhle to nejde…" uchopil můj obličej do dlaní a něžně mě políbil na tvář.
Nevydržela jsem tam stát. Rozutíkala jsem se pryč. Jen svým vyvinutým smyslům jsem vděčila za to, že jsem nenarazila, protože oči nebyli schopné nic vidět. Hrozná bolest svírala mé nitro a trhala mi srdce na kusy.

Obrovské kusy. Dokáže ho ještě někdy někdo dát dohromady? Přebolí to? Kdy?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama