Na okřídlených snech mé fantazie....

Chyběl jsi mi...IX.

8. července 2009 v 18:38 | KikaV
Haló? Tady dole! Ne, říkám dole! No, přesně tam! Tak můžem?

Přeju všem, kteří sem ještě zavítají nádherný večer. Je to už opravdu dlouho co jsem vám naposledy dala vědět o povídce Chyběl jsi mi... . Nee, nemám pro to rozumnou omluvu. Ano, chodím do práce, ale tam nejsem celé dny a na práci se doma připravovat nemusím. Takže, co za to může? Řeknete mi, že se opakuju, ale BYLA JSEM LÍNÁ! NE! JSEM LÍNÁ!
Tak, teď už to víte. Ale dokopala jsem se k tomu, abych napsala další díleček a tak vám ho sem dám.
Jsem jen úpřimně zvědavá, jestli sem ještě někdo přijde. Já osobně bych už po takovém dlouhém čekání nechodila. Néé, si dělám srandu ne? Já všem co vytrvali moc děkuju. Vím, jak je protivné, když musí člověk čekat na pokračování. Já osobně si vždycky musím připomenout poslední kapitolu, abych vůbec věděla, co se stalo. A věřte nebo ne, ale musela jsem si to připomínat i u mé vlastní povídky! Ne proto, že bych si nepamatovala příběh. Jenže, já už mám v hlavě celou povídku hotovou a tak si někdy nejsem jistá, co jsem vlastně napsala a co jsem si jen vysnila. Jsem případ co? A jak jsem si tak připomínala, zjistila jsem, že jsem se v minulých čtyřech kapitolách věnovala jen jednomu víkendu. Hrozné! Vždyť takhle se nikam nepohnem! A tak jsem v téhle části vynechala všechno to zbytečné, protože tyhle dny vás nemusí zajímat. Nás přece zajímá až to, co je zač Daniel. Ale víte co? Sice jsem vám už něco málo naznačila, ale na samotného Daniela dojde stejně až příště:-D Jsem strašná, že?
Jo a ještě jsem chtěla... Chcete vědět, kdy bude další kapitolka? Tak to je nás víc:-D Ne, vážně netuším, kdy jí napíšu a nechci vám dělat naděje. Teoreticky vzato je možné, že to bude už zítra (no dobře, to u mě spíš možné není, ale jeden nikdy neví), a taky je klidně možné, že uběhne ještě spousta dnů a vody (ty záplavy jsou strašné, co?) (( to je spíš pravděpodobné, než možné)). No tak jako tak. Děkuju všem, kteří doposud vytrvali a snad i vytrvají.

Ježííš, je možný, že jsem tak ukecaná? Je! Tak a už dost! Příjemné počtení...




Edward:

Daniel přijede na návštěvu. Ve středu. Zvláštní. Už je to několik desítek let, co jsme Daniela neviděli. Co to, že se najednou rozhodl přijet?

,,Daniel?" zaslechl jsem Emmetovi myšlenky. ,,Páni, super, bude sranda. On je sice trochu suchar, ale myslím, že se mi podaří přesvědčit ho, aby na někoho použil svůj dar. Ne, na někoho ne. Na Edwarda. Úúúú!" v duchu zavýskl. Nejdřív jsem ho chtěl okřiknout, ale rozhodl jsem se, že se nechci hádat hned teď. Počkám.
,,Stejně mu ten jeho dar závidím." Pokračoval Emmet ve svých myšlenkách. ,,Kdybych já tak uměl co on. Pouhým pohledem z očí do očí odpoutá z člověka rozum. Ehm, ne doslova, ale jak jinak to říct? Odhalí jeho nejnitěrnější pocity? Ne,ani to není přesné. Řekne mu, co sám neví? Každopádně, stačí, že se na někoho podívá a dotyčný prostě zná svoje pocity. Myslím, že kdyby například byl někdo, kdo někoho miluje, ale neví o tom a navíc by si nikdy něco takového nepřipustil a Daniel si s ním promluvil, tak ten někdo..." významně se na mě podíval. ,, ...by zahodil své rozumové, nebo spíš nerozumové námitky a musel by přiznat, že je skutečně zamilovaný."

Na chvíli se přemýšlivě jeho myšlenky odmlčely a Emmet si přiložil prst na bradu, tak jako to dělávají lidé, když nad něčím hloubají.
,,A kdyby náhodou byl ten jedinec tak silnej, že by i potom měl choutky odolávat svým citům, prostě by ho přinutil to udělat. Jo, dokonalý..." dokončil svou nejdelší myšlenku všech dob a začal na mě pomrkávat.
,,Emmete!" z hrdla se mi vydralo varovné vrčení. Esme se na nás překvapeně podívala a pak nás okřikla: ,,No tak, kluci! Nechte toho!"

Posadil jsem se na gauč a Emmet do křesla. Pustil si baseballový zápas. Hlídal jsem jeho myšlenky, abych věděl, jak bude svou teorii rozvíjet. Ale on už nemyslel na nic jiného než na skóre.
A ke mně dolehly tentokrát Carlisleovi myšlenky. Myslel na to, jak se s Danielem seznámil.

Bylo to v době, kdy byl ještě velmi mladý. V době, kdy se přidal k Volturiovým. Daniel byl velmi cenný člen jejich gardy. Spřátelili se spolu a stali se téměř nerozlučnými přáteli. Carlisle ale časem královskou rodinu opustil. Daniel zůstal, i když ne nadlouho. V době, kdy jsem s otcem byl teprve chvíli, těsně po tom, co jsme našli Esme, přišel na návštěvu. Přišel Carlisleovi sdělit, že i on se trhl od Ara. Ale ne definitivně. Jen si dal takovou malou dovolenou a začal se toulat po světě. Od té doby u nás byl jen jednou, těsně po tom, co přišli i Alice a Jasper. Jak jsme se dozvěděli, jednou za čas se vrací do Itálie, protože tam se cítí doma.

Carlisle také myslel na jeho podivuhodnou schopnost. Vlastně, neznám upíra, kterého by neudivovala.

Bella:

Pondělní ráno. Dnes se do školy rozhodně těším. Oblékla jsem si tmavé rifle a k nim jedno z triček, které mi vnutila Esme. Ale to není ten důvod. Těším se na Alici. Přijde mi, jako bych objevila svou druhou polovinu. Už teď je mi jasné, že to bude má nejlepší přítelkyně. Lepší než je úpřimná, ale potrhlá Angela. Rozhodně tisíckrát lepší, než je sice kamarádská, ale neúpřimná Jessika.
Po cestě autem jsem si vesele pískala. Falešně. To jsem slyšela i já. Ale šlo mi to od srdce a to je hlavní ne? Pískat jsem si nepřestala, ani když jsem zamkla auto a vydala se do školy. Po cestě jsem procházela kolem Cullenových. Projistotu jsem zmlkla. Ono, jeden nikdy neví, že? Z dálky jsem viděla Edwarda jak se něčemu směje. Při pohledu na jeho nádherný úsměv se mi srdce rozbušilo nadzvukovou rychlostí. Vybavila se mi jeho tvář z mé noční můry. Okamžik, kdy mi říkal, že mě miluje. Najednou se ale jeho úsměv zmenšil. Všichni Cullenovi se na mě otočili. Přísahala bych, že snad poznali, jak na mě jeho úsměv působí.
,,Bells!" vykřikla nadšeně Alice. ,,Tak ráda tě zase vidím. Jak si se vyspala?"
,,Dobře, Alice, děkuju. A ty?" Po mé otázce propukl Emmet v hrozitánský smích. Díky tomu jsem si uvědomila, že bych se měla přivítat i s ostatními.
,,Ehm, ahoj." trochu nejistě jsem řekla a postupně se podívala na všechny členy jejich rodiny. Emmet se na mě vesele křenil, Jasper se tvářil docela přátelsky, ale rezervovaně. Naproti tomu Rosalie se mračila jak sto čertů. A stejně tak i Edward. Jeho úsměv už dávno zmizel. Teď se tvářil, jako bych byla ten nejotravnější hmyz na světě. Alespoň na mě ale neřval, ne? Docela úspěch. Ironicky jsem si pomyslela. Ách jo.

Ještě jednou jsem všem kývla na pozdrav, obejmula se s Alicí a vydala se ke škole. Čeká mě španělština.

Edward:

Dívali jsme se jak odchází ke škole a nikdo nepromluvil. Mlčení porušila až Alice, která mě dloubla do žeber.
,,Co to měla znamenat?" zasyčela na mě.
,,Co mělo znamenat co?" zasyčel jsem zpět.
,,Já myslela, že jsme se domluvili, že se k ní začneš chovat hezky!"
,,No to jsme se teda nedomluvili! Možná si se domluvila ty sama se sebou! Já jsem nic takového neřekl!" ukončil jsem naší debatu a odkráčel směrem ke škole. Po cestě jsem si stačil všimnout, že se naše malá ,,výměna názorů,, neobešla bez diváků. Alespoň neslyšeli co je předmětem.
Právě jsem ve dveřích spražil pohledem nějakého uhrovatého kluka, který si myslel, že jsem nebetyčný debil, když řvu na tak úžasné stvoření, jako je Alice, když jsem zaslechl Newtonovy myšlenky. Právě se bavil s Bellou.
,,Páni, Bello, dneska ti to hrozně sluší. Usmál se na ní Mike.
,,Ehm, díky,Miku." mohl jsem vidět jak se začervenala. Newtonovy myšlenky se začaly znovu ubírat špatným směrem.
,,Říkal jsem si Bello, jestli by jsi se mnou nešla na večeři? Třeba hned dneska?"
,,No, já dneska nemůžu, Miku. Ale šla bych ráda. Měla bych čas ve středu?" No jo, chlapečkovi se ulevilo. Už to vypadalo, že s ním nikam nepude. Ale teď je jeho ego zase doma. Je přesvědčený, že tentokrát už mu neodolá. To zas budou příšerné dny, poslouchat jeho představy.

Úterý

Bella:

Poslední dva dny byli docela náročné. Myslím, že se ze mě postupně stává blázen. Ne, vážně. Já začínám blouznit. V noci se mi zdá O Mikeovi a Edwardovi. Ve škole je to příšerné. Mike je mi stále nablízku. Je milý, příjemný, hodný. Ale já si potřebuju udělat jasno v tom, jestli je mi to příjemné, nebo ne. Naproti tomu Edward, se mi vyhýbá kde jen to jde. Když se mnou není, mám pocit, že mi chybí. Nebesa, jeden by řekl, že jsem snad zamilovaná. Ale jakmile jsme v jedné místnosti, jsem nervózní a mám se na pozoru. A kdykoliv zachytím jeho zamračený pohled, zazmítá se mnou tak silný cit. Mám podezření, že se jedná o nenávist. Tak kdo se ve mně vyzná? Jediná Alice mi prosvicuje dny. Nebýt jí, radši nechodím do školy. Mám jí hrozně ráda. Moc se na ní pokaždé těším.
Můj duševní zmatek způsobuje taky to, že nejsem naprosto schopná vnímat ve škole. Ještě, že mě učitelé prozatím nechávají na pokoji. Úkoly s Edwardem dopadly lépe než ten první. Ani jednou jsme na sebe neřvali. Nekřičel dokonce, ani když zjistil, že místo toho, abych zapisovala, co mi diktuje, zírám do blba. Nikdy bych mu to nepřiznala, ale ve skutečnosti jsem byla zhypnotizovaná jeho nádherným hlasem. Místo řvaní nasadil vždy takový výraz, že bych mu ráda jednu vrazila. Myslím, že ten křik by mi byl milejší. Ale kvůli Alici to nechávám být. Nechci jí ublížit.

,,Fajn. Možná by byl čas vyrazit do koupelny a do postele." povzbudila jsem sama sebe a zvedla tělo ze židle. Ostatně přemýšlet můžu i ve sprše.

Středa

I feel it in my fingers
I feel it in my toes
Love is all around me
And so the feeling grows

Cítím to v svých prstech
I v celém těle
Láska je všude kolem mě
A tak to sílí


Vyřvávalo rádio po mé cestě do školy. Snažila jsem se písničku ignorovat. Ale znáte to. Slyšíte v rádiu hrozně známou písničku a prostě si jí musíte taky zpívat. A tak jsem se snažila nepřemýšlet nad významem slov a radši jsem zplných plic řvala s rádiem.

Its written on the wind
Its everywhere I go, oh yes it is
So if you really love me
Come on and let it show

Je to psáno ve větru
Ať jdu kamkoli
Jestli mě doopravdy miluješ
Ukaž mi to

You know I love you, I always will
My minds made up by the
Way that I feel
There´s no beginning,
There´ll be no end
cause on my love you can depend

Víš, že tě miluji a to navždy
Má mysl i srdce
to cítí stejně
Má láska nezná začátek
Nezná konce
Protože na mou lásku se můžeš spolehnout

I see your face before me
As I lay on my bed
I kinda get to thinking
Of all the things you said, oh yes I did...

Vidím tvou tvář přede mnou
Když ležím v posteli
Přemýšlím
O všem, co jsi řekla, o ano....


Tak fajn, to by stačilo. Jedním rázným pohybem jsem rádio vypnula.
,,Odrhovačka." pohrdavě jsem řekla. A byla jsem moc ráda, že mě nikdo neslyšel. Protože té pohrdavosti na efektu ubral můj ochraptěný hlas z hlasitého zpěvu. A taky můj smutek, který se mě při tom zmocnil.

Vjížděla jsem na školní parkoviště. O několik míst dál stál s klukama Mike a nadšeně na mě mával. Opětovala jsem mu pozdrav, ale ne nadšení. Otočila jsem se a teď na mě projistotu mávali Alice s Emmetem. Jim jsem pozdrav opětovala s poněkud větším nadšením. Pak mi ale pohled sklouznul na zbytek rodiny. Jasperův neutrální pohled, Rosaliino mračení a Edwardovo...No prosím, tentokrát se tváří, že ani neexistuju. Okázale se dívá opačným směrem.
,Trhni si, pomyslím si. Zastavím se tak, abych stála bokem ke Cullenovým a bokem k partičce kluků a Mikeovi. Párkrát se na ně všechny podívám.

,,Ach né, už né." zasténám unaveně.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Adioma Adioma | Web | 8. července 2009 v 20:47 | Reagovat

bude pokráčko brzy???

2 Anna Anna | 8. července 2009 v 21:06 | Reagovat

No konečně :-D  :-D  :-D . Doufám, že další díl bude dřív :-)  :-)  :-) . Už se nemúžu dočkat... Rychle další.....

3 gaudi gaudi | 8. července 2009 v 22:28 | Reagovat

wow! na ja som myslela ze sa uz fakt nedockam! a naraz je to tu!!!  :-D  :-D  :-D

4 An3tk4 An3tk4 | 8. července 2009 v 22:33 | Reagovat

juchůůů..konečně =D nádherná kapuška..honem dalšíí

5 gaudi gaudi | 9. července 2009 v 9:18 | Reagovat

a este k tomu ten Daniel, na toho sa obzvlast tesim...., teda vlastne na jeho schopnosti :-D

6 Ive Ive | Web | 9. července 2009 v 11:32 | Reagovat

Páni...já myslela, že mě šálí zrak, když jsem sem dneska přišla :D Chodím sem pravidělně kontrolovat, kdy tu bude něco nového....a tenhle díl jsem si tááák vychutnala...je úžasnej :o)

7 KikaV KikaV | 9. července 2009 v 17:55 | Reagovat

Jéé holky, já vám tak moc děkuju:-) Strašně mě ty vaše komentáře povzbudili. Fakt jsem moc ráda, že jste vytrvaly:-)

8 Dadaa Dadaa | E-mail | Web | 10. července 2009 v 14:05 | Reagovat

Juchuuu, nova kapitola, no poviem ti ze som sa nemohla dockat, je super!...kedy bude dalsiaa? :DD :-D

9 siza siza | 10. července 2009 v 21:44 | Reagovat

super kapca uz som nedufala a prosim nenechaj nas dlho cakat :-)

10 janiczka.p janiczka.p | 11. července 2009 v 23:52 | Reagovat

já na to čekám vždycky jak na Vánoce:-Dtak jdu zas čekat:-Da doufám, že tohle čekání bude kratší co třeba na Velikonoce to by nemuselo bejt tak náročný:-D

11 IsabellaCullen IsabellaCullen | 12. července 2009 v 15:05 | Reagovat

krásný..ale pospěš si  s dalším dílem plsky..to je děsně dlouhé čekání vždy... ???  ???  ???  :-D  :-D  :-)

12 Verča Verča | 14. července 2009 v 10:34 | Reagovat

Mám novou výmluvu proč nemůžu psát :-D Mám teď brigádu mimo domov, kde i spím. Právě jsem přijela domů po čtyřech dnech a povím vám, že jsem úplně grogy. Mám volno ještě zítra, tak uvidíme:-D

13 Verča Verča | 14. července 2009 v 19:06 | Reagovat

Jo a tak mě napadlo, kdyby někdo z vás chtěl zkusit hru Divoké kmeny, tady je odkaz: http://www.divokekmeny.cz/605584.html
Já sama jí hraju už dlouho a moc mě to baví:-)

14 sabQua sabQua | 23. července 2009 v 9:20 | Reagovat

Kdy bude dalšííí???

15 Adrianga Adrianga | Web | 30. července 2009 v 17:36 | Reagovat

SUPEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEER, KDY BUDE DALSI???

16 NikkiR NikkiR | 6. srpna 2009 v 18:54 | Reagovat

Prosííím dalšííííí!! :-)

17 gaudi gaudi | 8. srpna 2009 v 9:30 | Reagovat

:-( bude ešte niekedy v mojom ludskom živote pokračko??? :-(  :-(  :-(

18 nikki nikki | 11. srpna 2009 v 0:08 | Reagovat

super povídka, líbí se mi jen kdy bude další díl? už je to tak dlouho  :-(

19 Veronika Veronika | 11. srpna 2009 v 0:57 | Reagovat

Ahoj  slečny! Právě jsem se vrátila z práce. Možná se opakuju, ale jsem grogy! Nezoufejte, patnáctýho končím a pak se na to vrhnu po hlavě. Já nevím jak vy, ale já chci stihnout konec do konce prázdnin:-D

20 Adrianga Adrianga | Web | 11. srpna 2009 v 12:51 | Reagovat

tak honem :)))

21 siza siza | 17. srpna 2009 v 18:37 | Reagovat

už by to chcelo 10 kapitolu nemyslíš :-(  :-(

22 gaudi gaudi | 17. srpna 2009 v 19:24 | Reagovat

no jo, už je 17... a stále nič... O_O

23 Adrianga Adrianga | Web | 17. srpna 2009 v 22:04 | Reagovat

:-D  :-D  :-D ty me zabijis..

24 Veronika Veronika | 18. srpna 2009 v 9:43 | Reagovat

Sebe taky Adriango:-D
Sizo: Myslím:-)
A tak tedy...tramtadadáááááááá. Již dnes nová kapitolka:-D Už jí mám skoro hotovou, takže tentokrát už to neodložím a nejpozději do večera jí tu máte:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama