Ahojky!
Tak jak jsem slíbila, dnes tu máme desátou kapitolu. Je hodně krátká, ale já prostě potřebovala aby byla samostatně. Nebudu se vám zase omlouvat za to, jak mi to trvalo, ani vám vykládat o tom, že jsem ráda, že to ještě čtete a tak. To už víte a já se teď potřebuju dostat k tomu hlavnímu. Všechny očekáváme, že v této kapitole dojde na příjezd Daniela. že nás všechny ohromí tím co umí, Edwardovi že řekne, aby si Bellu vzal za ženu a že už navždy budou šťastně spolu, že? Ne. Rozhodla jsem se, že Tahle povídka si zatím Happy End nezaslouží. Proto jsem do příběhu vsunula tuto kapitolu. Možná mě za ní budete proklínat, některé mě budou nenávidět, některým se možná bude zdát, že to děj nijak nekomplikuje, ale ono na to přijde, abyste věděly! Každopádně, protože Daniel už chce na scénu, dočtete se o něm hned v další kapče, která tady bude dříve, než byste myslely!
Tak teda směle do toho a moc mě nezbijte!

Zase prší. Jak jinak. Žiju přece na nejdeštivějším místě státu Washinkton. Už mě to pomalu přestává bavit. Chybí mi slunce. Chybí mi teplo. Chybí mi moje máma. Potřebovala bych se jí zeptat na tolik věcí. Ona by mi určitě poradila jak si vybrat. Edward, nebo Mike? I když... vlastně si nemám mezi čím vybírat. Edward o mě totiž nemá zájem. A já zas nemám zájem o Mikea. Alespoň ne takový, jaký by chtěl.
Středeční odpoledne. Co budu dělat? Celý dům jsem uklidila už včera. Večeři pro Charlieho taky dělat nemusím. Dohodli jsme se, že se nají v restauraci, protože já mám rande s Mikem. Ach, jak mě se tam nechce. Ale... mohla bych to přece zrušit. Zavolám mu a řeknu, že už mi do toho něco vlezlo. Nebo, že mi není dobře. Mike je hodná duše, určitě by to pochopil. Jen aby pak netrval na tom, že přijede a bude mi dělat společnost. To bych asi nevydržela. Tak bych mu mohla říct, že mě táta nepustil. Ne, to je taky hloupá výmluva.
Natahovala jsem ruku po sluchátku a v hlavě mi šrotovaly kolečka. Najednou jsem si ale vzpoměla na minulý večer s ním. Na smích, který nekončil, na to jak byl milý. I na to, že když jsem ho odmítla, jen se usmál a nic mi nevyčítal. Jsem husa! Proč se mi s ním nechce jít? Vždyť to bude legrace. Alespoň nebudu muset myslet na Edwarda. V poslední době zaměstnává moje myšlenky až až.
Otočila jsem se zády k telefonu a vydupala schody. V pokoji jsem si pustila Evanescence a lehla si na postel. Zbývá mi tolik času, než přijede Mike. Edward. Vím, že každá holka ve škole by dala nevímco za to, aby si s ní vyšel. Hnusím se sama sobě, že jsem stejná jako ony. Nikdy jsem nepodléhala hezounkům. Vlastně jsem si nikdy kluků nevšímala. A teď jsou tu hned dva a já nevím, ke kterému mě to táhne víc.
Ale víš! ozval se škodolibý hlásek v mé hlavě. Edwarda se ti zachtělo. Miluješ ho! Miluješ! Na Mike kašleš. Nechápu, proč si s ním vůbec chceš vyrazit. Měla by ses snažit zaujmout Edwarda. Božského, krásného, úžasného, jedinečného bratra tvé nejlepší kamarádky.
Alice. Napadlo mě. Co by mi řekla, kdyby tušila, že se mi líbí její bratr? Co by mi řekla na Mikea? A mohla by mi říct něco o svém bratrovi? Třeba to, jestli náhodou do někoho není zamilovaný, když odmítá všechny holky kolem sebe. Nebo jestli třeba není gay. Zachichotala jsem se. Ne, to určitě není.
Tik, tak. Tik, tak...
Čas běží a já bych se měla pomalu připravit. Zvednout své unavené tělo z postele, to dá námahu. A co si obleču?
Nakonec jsem vybrala krátkou khaki sukni, která mi sahá kousek nad stehna a zelenou halenku s větším výstřihem. Vlasy jsem si stejně jako jindy nechala rozpuštěné. Na oči jen řasenku a jsem připravená vydat se vstříc příjemnému večeru.
,,Mikeu! Nech už toho, hrozně mě bolí břicho!" smála jsem se vtipu,který před chvílí pronesl. Celý večer jsme se oba smáli jak šílení. Mylsím, že jsme pohoršovali ostatní hosty restaurace. No a co? V Port Angeles mě stejně skoro nikdo nezná. Mike byl skutečně zábavný společník. Přestala jsem litovat, že jsem někam šla.
Mike vyprsknul novým záchvatem. Už jen při pohledu na něj, jsem musela taky.
,,Bbb..Bello, podívej se za sebe." Ohlédla jsem se tedy. Stůl za námi seděla prapodivné dvojice. Starší hodně tlustá paní byla napěchovaná v upjatých šatech s tygřím potiskem. Něco takového jsem už dlouho nikde neviděla. Byla příšerně silně namalovaná. Nad horním rtem měla dost viditelný knírek a vlasy měla vyčesané do vysokého afra. Oproti tomu, její společník byl menší, hubený, plešatý pán, který se skoro ztrácel za talířem. Když jsem si oba dostatečně prohlídla, vyvolalo to u mě další salvu smíchu.
To už si paní ale všimla, že si jí prohlížíme. Zamračila se na nás a našpulila pusu takovým způsobem, že vypadala jako ryba.
,,Bells, radši bychom měli vypadnout." smál se Mike.
A tak jsem zaplatili a vyrazili z podniku. Jestli smích prodlužuje život, jsem nesmrtelná.
Procházeli jsme se setmělými ulicemi a povídali si. Mike mi vyprávěl o rodičích a já zas jemu o své rodině. Nevnímali jsme čas ani cestu. Až jsem si najednou všimla, že jsme vešli do malého parčíku. Nikde nebylo nikoho jiného vidět. Trošku mě to znervóznilo. Ale můj společník byl zdá se úplně v pohodě. Vedl mě k veliké vrbě, jejíž větve sahaly až na zem. Nechápala jsem, proč jdeme zrovna sem.
,,Mikeu? Co to děláš?"
,,Pšt, uvidíš!"
Rukou odhrnul pár větví a mě se zjevila úžasná scenérie. Za vrbou bylo malé jezírko a na jeho břehu lavička osvětlená malou lampou. To místo vypadalo kouzelně. Mike šel první a mě táhnul za sebou. Posadili jsme se na tu lavičku a zadívali se jeden druhému do očí. Vzduchem kolem nás létala elektřina. Naše obličeje se pomalu přibližovali a my se stále utápěli v očích toho druhého. Ucítila jsem na tváři jeho horký dech. Oči mi sklouzly na jeho rty a já netrpělivě očekávala co se stane. Pomalu jsem vracela pohled zpět. Najednou jsem se však nedívala do Mikeových modrých očí. Místo toho na mě koukaly dvě topazové studánky. Celým tělem mi projel neuvěřitelný šok. Zatřásla jsem hlavou a topazový přelud byl ten tam. Ale šok zůstával. Pane bože! Co to tady vyvádím? Jsem jen kousek od toho, abych políbila Mikea. Přitom vím, ano, už vím, že miluju jen Edwarda.
,,Mikeu, prosím." vykroutila jsem se mu z objetí. ,,Tohle nejde víš."
,,Jak nejde, Bello? Já tě miluju!"
,,Mikeu, to ne. Já miluju někoho jiného. Bylo mi s tebou fajn. Vážně to byl úžasný večer, ale... jen kamarádi, vzpomínáš?"
,,Bello, no tak, vzpamatuj se! Ještě před chvílí jsi to chtěla stejně jako já!"
,,Ne!" začala jsem se zvedat z lavičky.
,,Bello!" zavrčel Mike a strhnul mě za ruku zpět.
,,Au, Mikeu, to bolí!" překvapeně jsem vykřikla. To už ale prudce přitiskl rty na moje a začal mě surově líbat. Překvapením jsem se nezmohla ani na odpor. On si to ale vyložil tak, že souhlasím a jeho rty byly naléhavější. Snažil se mi jazykem otevřít ústa. Konečně jsem se vzpamatovala a kousla ho.
,,Au! Ty děvko jedna!" zařval a vrazil mi takovou facku až se mi setmělo před očima. Znovu si mě přitáhnul k sobě a přisál se mi do výstřihu. Rukou jsem ho popadla za vlasy a tahala jsem vší svou silou. Do očí mu vhrkly slzy a uštědřil mi další políček. Tvář mi jen hořela, ale bylo to nic v porovnání s panikou, která se do mě vlila, když jsem si uvědomila, že jsme tady opravdu sami dva a že nejsem dost silná, abych se mu ubránila.
Maminko! Tati! volala jsem v duchu na své nejmilejší. To je ono, budu křičet!
,,Pomóc! Pomozte mi někdo!" Zařvala jsem.
,,Mlč, ty děvko!" Zařval na mě Mike zpátky a svalil mě na zem. Bezmocně jsem mu spadla k nohám a on mě nakopl. Žebra mě neuvěřitelně pálila a špatně se mi dýchalo. Najednou si na mě Mike lehnul a snažil se mi vecpat mezi stehna. Divoce jsem sebou zmítala a snažila se mu vykroutit. Bez úspěchu. Konečně se mu podařilo oddělit mi kolena od sebe a začal si rozepínat pásek u kalhot.
Teď, nebo nikdy! Pomyslela jsem si, zvedla nohu a prudce vykopla. Podařilo se mi zasáhnout ho do hlavy. Padal dozadu a já jako ve zpomaleném záběru viděla, jak zády dopadá do jezírka. Na nic jsem už nečekala a utíkala pryč. Několikrát jsem upadla, ale vždy se zase zvedla a s novou silou se drala kupředu. Za sebou jsem slyšela kruté nadávky. Bylo mi jasné, že se mě snaží dohonit.
Přede mnou bylo konečně vidět konec parčíku. Běžela jsem jako smyslů zbavená. Neviděla jsem na cestu přes slzy, které mi stékali po obličeji. Najednou se všude kolem rozlehlo troubení auta. Otočila jsem se a s hrůzou zírala na auto, které smykem brzdilo, ale stále se víc a víc blížilo ke mně. Táhlý zvuk klaksonu je poslední, co jsem toho večera uslyšela.
Středeční odpoledne. Co budu dělat? Celý dům jsem uklidila už včera. Večeři pro Charlieho taky dělat nemusím. Dohodli jsme se, že se nají v restauraci, protože já mám rande s Mikem. Ach, jak mě se tam nechce. Ale... mohla bych to přece zrušit. Zavolám mu a řeknu, že už mi do toho něco vlezlo. Nebo, že mi není dobře. Mike je hodná duše, určitě by to pochopil. Jen aby pak netrval na tom, že přijede a bude mi dělat společnost. To bych asi nevydržela. Tak bych mu mohla říct, že mě táta nepustil. Ne, to je taky hloupá výmluva.
Natahovala jsem ruku po sluchátku a v hlavě mi šrotovaly kolečka. Najednou jsem si ale vzpoměla na minulý večer s ním. Na smích, který nekončil, na to jak byl milý. I na to, že když jsem ho odmítla, jen se usmál a nic mi nevyčítal. Jsem husa! Proč se mi s ním nechce jít? Vždyť to bude legrace. Alespoň nebudu muset myslet na Edwarda. V poslední době zaměstnává moje myšlenky až až.
Otočila jsem se zády k telefonu a vydupala schody. V pokoji jsem si pustila Evanescence a lehla si na postel. Zbývá mi tolik času, než přijede Mike. Edward. Vím, že každá holka ve škole by dala nevímco za to, aby si s ní vyšel. Hnusím se sama sobě, že jsem stejná jako ony. Nikdy jsem nepodléhala hezounkům. Vlastně jsem si nikdy kluků nevšímala. A teď jsou tu hned dva a já nevím, ke kterému mě to táhne víc.
Ale víš! ozval se škodolibý hlásek v mé hlavě. Edwarda se ti zachtělo. Miluješ ho! Miluješ! Na Mike kašleš. Nechápu, proč si s ním vůbec chceš vyrazit. Měla by ses snažit zaujmout Edwarda. Božského, krásného, úžasného, jedinečného bratra tvé nejlepší kamarádky.
Alice. Napadlo mě. Co by mi řekla, kdyby tušila, že se mi líbí její bratr? Co by mi řekla na Mikea? A mohla by mi říct něco o svém bratrovi? Třeba to, jestli náhodou do někoho není zamilovaný, když odmítá všechny holky kolem sebe. Nebo jestli třeba není gay. Zachichotala jsem se. Ne, to určitě není.
Tik, tak. Tik, tak...
Čas běží a já bych se měla pomalu připravit. Zvednout své unavené tělo z postele, to dá námahu. A co si obleču?
Nakonec jsem vybrala krátkou khaki sukni, která mi sahá kousek nad stehna a zelenou halenku s větším výstřihem. Vlasy jsem si stejně jako jindy nechala rozpuštěné. Na oči jen řasenku a jsem připravená vydat se vstříc příjemnému večeru.
,,Mikeu! Nech už toho, hrozně mě bolí břicho!" smála jsem se vtipu,který před chvílí pronesl. Celý večer jsme se oba smáli jak šílení. Mylsím, že jsme pohoršovali ostatní hosty restaurace. No a co? V Port Angeles mě stejně skoro nikdo nezná. Mike byl skutečně zábavný společník. Přestala jsem litovat, že jsem někam šla.
Mike vyprsknul novým záchvatem. Už jen při pohledu na něj, jsem musela taky.
,,Bbb..Bello, podívej se za sebe." Ohlédla jsem se tedy. Stůl za námi seděla prapodivné dvojice. Starší hodně tlustá paní byla napěchovaná v upjatých šatech s tygřím potiskem. Něco takového jsem už dlouho nikde neviděla. Byla příšerně silně namalovaná. Nad horním rtem měla dost viditelný knírek a vlasy měla vyčesané do vysokého afra. Oproti tomu, její společník byl menší, hubený, plešatý pán, který se skoro ztrácel za talířem. Když jsem si oba dostatečně prohlídla, vyvolalo to u mě další salvu smíchu.
To už si paní ale všimla, že si jí prohlížíme. Zamračila se na nás a našpulila pusu takovým způsobem, že vypadala jako ryba.
,,Bells, radši bychom měli vypadnout." smál se Mike.
A tak jsem zaplatili a vyrazili z podniku. Jestli smích prodlužuje život, jsem nesmrtelná.
Procházeli jsme se setmělými ulicemi a povídali si. Mike mi vyprávěl o rodičích a já zas jemu o své rodině. Nevnímali jsme čas ani cestu. Až jsem si najednou všimla, že jsme vešli do malého parčíku. Nikde nebylo nikoho jiného vidět. Trošku mě to znervóznilo. Ale můj společník byl zdá se úplně v pohodě. Vedl mě k veliké vrbě, jejíž větve sahaly až na zem. Nechápala jsem, proč jdeme zrovna sem.
,,Mikeu? Co to děláš?"
,,Pšt, uvidíš!"
Rukou odhrnul pár větví a mě se zjevila úžasná scenérie. Za vrbou bylo malé jezírko a na jeho břehu lavička osvětlená malou lampou. To místo vypadalo kouzelně. Mike šel první a mě táhnul za sebou. Posadili jsme se na tu lavičku a zadívali se jeden druhému do očí. Vzduchem kolem nás létala elektřina. Naše obličeje se pomalu přibližovali a my se stále utápěli v očích toho druhého. Ucítila jsem na tváři jeho horký dech. Oči mi sklouzly na jeho rty a já netrpělivě očekávala co se stane. Pomalu jsem vracela pohled zpět. Najednou jsem se však nedívala do Mikeových modrých očí. Místo toho na mě koukaly dvě topazové studánky. Celým tělem mi projel neuvěřitelný šok. Zatřásla jsem hlavou a topazový přelud byl ten tam. Ale šok zůstával. Pane bože! Co to tady vyvádím? Jsem jen kousek od toho, abych políbila Mikea. Přitom vím, ano, už vím, že miluju jen Edwarda.
,,Mikeu, prosím." vykroutila jsem se mu z objetí. ,,Tohle nejde víš."
,,Jak nejde, Bello? Já tě miluju!"
,,Mikeu, to ne. Já miluju někoho jiného. Bylo mi s tebou fajn. Vážně to byl úžasný večer, ale... jen kamarádi, vzpomínáš?"
,,Bello, no tak, vzpamatuj se! Ještě před chvílí jsi to chtěla stejně jako já!"
,,Ne!" začala jsem se zvedat z lavičky.
,,Bello!" zavrčel Mike a strhnul mě za ruku zpět.
,,Au, Mikeu, to bolí!" překvapeně jsem vykřikla. To už ale prudce přitiskl rty na moje a začal mě surově líbat. Překvapením jsem se nezmohla ani na odpor. On si to ale vyložil tak, že souhlasím a jeho rty byly naléhavější. Snažil se mi jazykem otevřít ústa. Konečně jsem se vzpamatovala a kousla ho.
,,Au! Ty děvko jedna!" zařval a vrazil mi takovou facku až se mi setmělo před očima. Znovu si mě přitáhnul k sobě a přisál se mi do výstřihu. Rukou jsem ho popadla za vlasy a tahala jsem vší svou silou. Do očí mu vhrkly slzy a uštědřil mi další políček. Tvář mi jen hořela, ale bylo to nic v porovnání s panikou, která se do mě vlila, když jsem si uvědomila, že jsme tady opravdu sami dva a že nejsem dost silná, abych se mu ubránila.
Maminko! Tati! volala jsem v duchu na své nejmilejší. To je ono, budu křičet!
,,Pomóc! Pomozte mi někdo!" Zařvala jsem.
,,Mlč, ty děvko!" Zařval na mě Mike zpátky a svalil mě na zem. Bezmocně jsem mu spadla k nohám a on mě nakopl. Žebra mě neuvěřitelně pálila a špatně se mi dýchalo. Najednou si na mě Mike lehnul a snažil se mi vecpat mezi stehna. Divoce jsem sebou zmítala a snažila se mu vykroutit. Bez úspěchu. Konečně se mu podařilo oddělit mi kolena od sebe a začal si rozepínat pásek u kalhot.
Teď, nebo nikdy! Pomyslela jsem si, zvedla nohu a prudce vykopla. Podařilo se mi zasáhnout ho do hlavy. Padal dozadu a já jako ve zpomaleném záběru viděla, jak zády dopadá do jezírka. Na nic jsem už nečekala a utíkala pryč. Několikrát jsem upadla, ale vždy se zase zvedla a s novou silou se drala kupředu. Za sebou jsem slyšela kruté nadávky. Bylo mi jasné, že se mě snaží dohonit.
Přede mnou bylo konečně vidět konec parčíku. Běžela jsem jako smyslů zbavená. Neviděla jsem na cestu přes slzy, které mi stékali po obličeji. Najednou se všude kolem rozlehlo troubení auta. Otočila jsem se a s hrůzou zírala na auto, které smykem brzdilo, ale stále se víc a víc blížilo ke mně. Táhlý zvuk klaksonu je poslední, co jsem toho večera uslyšela.


ja neverím vlastným očiam!
wow! pokráčko! super kapča!