
,,No jasně!"
,,Tak, pověz mi jak žiješ." pousmál se.
,,Myslím, že už to víš."povzdechl jsem si a Daniel se zasmál.
,,No dobře, Edwarde. Nebudeme chodit okolo horké kaše. Polovina rodiny se mi už pokusila vylíčit tvou situaci. Ale nechceš to udělat ty sám? Říci mi, co cítíš ty a ne co Alice vidí? Chceš si promluvit?"
,,A použiješ na mě svůj dar?"
,,Ne, pokud nebudeš ty sám chtít."
,,Dobře. Můžu dostat čas na rozmyšlenou?"
,,Samozřejmě." Začal se zvedat.
,,Ne, Danieli, nikam nechoď. Myslím, že budu rozmyšlený hned." Daniel se překvapeně zastavil a zkoumavě na mě pohlédl.
,,Pokud odhalíš, že jí opravdu tak moc miluju a že je osud, abychom byli spolu, budu nucen jí dříve nebo později přeměnit?"
,,Ne Edwarde. Tohle rozhodnutí je jen na tobě. Neměl by ses bránit svým citům. Pokud jí miluješ, proč si působit muka? Ale jestli se ona stane upírem, to na to nemá vliv. Jen bys měl vědět, že to rozhodnutí potom nebude jen na tobě. Bude to především její věc."
,,Dobře." uvědomoval jsem si, že celá rodina na mě visí ušima.
,,Poslyšte! Pokud se ukáže, že ty tvoje vize Alice, byly s nadsázkou, všichni končíte s jejím zbožňováním, jasné? Jinak to nepodstoupím."
,,Samozřejmě, Edwarde." Esme.
,,V tom případě se odstěhujeme a nikdy její jméno už nevyslovíme." Carlisle.
,,Alice?" zavrčel jsem výhružně.
,,Ano, jasné." povzdechla si jmenovaná a mě zaplavila úleva. Zbývalo už jen kývnout na Daniela.
.........................................................................
Nepotřeboval jsem se Daniela ptát na to, co se mnou bude dělat. Všechno jsem už dávno věděl z jeho myšlenek. Věděl jsem, že mi to v žádném případě neublíží a přesto jsem se bál. Bál jsem se toho, co jeho schopnost odhalí. Bál jsem se toho, že Bellu skutečně miluju. Vlastně... čím blíž byl ten okamžik, tím víc jsem se bál, protože já to věděl. Už jsem věděl, že ač chci nebo ne, jednou jí budu milovat. Ale přesto jsem chtěl podstoupit tu hypnózu. Abych si byl jistý. Jeden nikdy neví a je klidně možné, že jsem prostě jenom podlehl Alicinimu zbožňování té dívky.
Daniel mi kývl rukou, abych se pohodlně usadil, či položil, podle toho, jak budu chtít. Klidně jsem mohl zůstat tak, jak jsem byl. Jsme upíři. Je nám jedno, jestli sedíme nehnutě na jednom místě třeba i několik let. Nikdy si nic nepřesedíme, ani nepřeležíme. Nepotřebujeme se protahovat. Ale přesto jsem pochopil jeho lidské gesto. Snaží se mi to ulehčit. Lehl jsem si proto na pohovku a zavřel oči. Cítil jsem v břiše takový zvláštní pocit. Myslel jsem, že jen lidé mohou být nervózní. Ale my zřejmě taky. Kdyby mé srdce mohlo tlouct, nejspíš by teď uhánělo jako blázen.
Ucítil jsem jemný dotek na rameni.
,,Ještě moment, Edwarde."
,,Vy ostatní, chcete tady zůstat?"
,,Ano." ozvalo se šestero zvědavých hlasů z různých koutů domu.
,,Edwarde? Chceš aby u toho byli?" otázal se teď mě a já začal přemýšlet. Nejspíš budu říkat spoustu hodně osobních věcí. Chci aby to slyšeli? Nejspíš ano. Bude to jednodušší, než jim pak vysvětlovat, k čemu jsem dospěl.
,,Ano, mohou zůstat."
,,Dobrá, pak jen... Jaspere. Moje schopnost ovlivní vás všechny. Všechny city okolo se stanou mnohem více intenzivnější. Dej si na to pozor!"
,,Dám." ozval se tichý melodický hlas.
-----------------------------------------------------------------------------
Na pouhý okamžik se v domě rozhostilo ticho. Čas na koncentraci. Soustřeď se Edwarde. Mysli na Bellu. Budeš muset. Mysli na své pocity zkus otevřít své srdce.
Zatímco se mi tyhle rady honily hlavou, ticho kolem mne houstlo. Myšlenky ostatních, odstrčené někam dozadu se pomalu vytrácely jako poryvy větru. Až utichly docela. Zvuky ze silnice spolu s nimi. Příroda přestala komunikovat. Nebylo slyšet jediného ptáka. Ani jednu bzučící mouchu. Listí přestalo šumět a voda z řeky za domem nezurčela.
Až ticho protrhl nádherný hlas.
,,Edwarde. Soustřeď se. Pověz mi, jaká je Isabella?"
,,Bella." okamžitě jsem ho přerušil.
Daniel:
,,Bella." Opravil mě automaticky. Jeho hlas získal na něžnosti.
,,Ona je jako anděl. Je laskavá a hodná. Velmi nesobecká. Odešla ze svého domova a přistěhovala se na místo, které nenávidí, jen aby její matka mohla být se svým novým manželem. Je schopná silné lásky. Vím to od Jaspera. Říkal, že má moc ráda Alici i Emmeta. Odmítal mi ale říct co cítí ke mně. Taky je velmi nádherná. Má překrásnou pokožku. Bílou, skoro průhlednou. Vypadá jako upír, ale může se červenat. Strašně jí to sluší, když se červená. Má ladný krok. Vypadá skoro jako tanečnice. Ale zároveň je hrozně nemotorná. Když se na ní člověk podívá, vidí jak nesměle krčí ramena. Jako by říkala ,Nechte mě být, nevšímejte si mě.´, ale zároveň je velmi silná. Vyzařuje to z ní. Je dokonalá..."
Edwardův hlas získal barvu lásky. Mluvil stejně jako Alice, když mluví o svém Jasperovi. Jako Carlisle mluví o Esme. Podle mně, tato zkouška nebyla nutná. Edwrad by si dříve či později uvědomil, že jí miluje i sám.
,,Pověz mi, jak se cítíš teď?"
,,Stýská se mi. Chybí mi její vůně. Zvuk jejího srdce mě uklidňuje, ale teď tu není. Těším se na další den ve škole, protože jí tam ucítím a uslyším.
A cítím žárlivost. Spaluje mi vnitřnosti. Rád bych teď byl na místě toho proklatého Mikea Newtona. Dnes spolu mají rande. Bojím se, že by jí mohl ublížit. Jde mu jen o jedno. Chce si z ní udělat trofej."
Nepřekvapovalo mě co říkal. Všichni jsme to věděli. Ale Edward to musí pochopit také a proto jsem pokračoval ve vyptávání.
,,Proč si nechceš přiznat, že jí miluješ?"
,,Snažím se jí chránit. Mohl bych jí zabít. A pokud by se mi podařilo nezabít jí? Nemůžu připustit, aby se stala zrůdou. Já jí duši neukradnu. Ne, to nedovolím!"
,,Edwarde. Neukradl bys jí duši. Ve skutečnosti, mi duši máme. Jen je trvanlivější."
,,Ne, tomu nevěřím."
,,Ale Edwarde. Jak bys mohl milovat, kdybys neměl duši? A kde se berou tvé zvláštní chopnosti? Myslíš, že tvá schopnost číst myšlenky, nebo například Jasperova schopnost cítit pocity, vychází z prázdných svalů, nebo kostí? Nebuď malicherný. A myslíš, že by má schopnost fungovala bez tvé duše? Já nehypnotizuji prázdnou tělesnou schránku. To jen mluvím s tvou duší. Chápeš?"
,,Nevím."
,,Chápeš?" přidal jsem na intenzitě hlasu a zatlačil svou vůlí proti té jeho.
,,Ano."
Ptal jsem se Edwarda ještě na mnoho věcí. Probral jsem s ním celou tu záležitost dopodrobna a byl jsem si jistý, že teď těm dvou duším nestojí nic v cestě. Žijte šťastně až navěky.
,,Edwarde? Miluješ Bellu?"
,,Ano."
,,Pak jsi připravený."
---------------------------------------------------------------------------------
Edward:
Zvuky se vracely. Slyšel jsem téct řeku a listí na stromech se znovu dalo do pohybu. Kolem mého okna proletěla včela a já slyšel její bzučení. A dolehly ke mně i myšlenky ostatních.
Jasperovi byli otřesené. Nejspíš si právě zažil silné citové vypětí. A myšlenky všech ostatních na mě křičely tu jednu větu.
,,Ano."
,,Ano."
,,Ano."
,,Ano."
,,Ano."
,,Ano."
Až...
,,Edwarde! Bella!" ozval se zoufalý výkřik Alice a já uviděl její vidění. Bella, kterou se snaží znásilnit Mike. Vydere se mu a utíká. Nevšímá si, že po silnici jede auto...


neverím vlastným očiam! úžasný diel!!!! WaW! to bolo také...hmm mystické? nádhera! a konečne to priznal!(či už dobrovolne alebo nie :))