Na okřídlených snech mé fantazie....

Chyběl jsi mi...XIII. kapitola

18. září 2009 v 23:54 | Veronika
Když jsem vám před necelými dvěma hodinkami odepisovala na komentáře ve dvanácté kapitole, psala jsem, že ještě nevím, kdo bude řidič. Nevěděla jsem. A tak jsem zaklapla notebook, popadla jsem knihu a začetla se do Kingových Dračích očí. A pak jako blesk z čistého nebe to přišlo. Najednou jsem prostě věděla, že řidič bude někdo úplně nedůležitý. A věděla jsem i to, co bude v celé kapitole. Doslova se mi to v hlavě přehrálo jako film. A taková inspirace se nemůže nechat jen tak. Nedalo mi to a musela jsem to hned napsat.
Nevím, nakolik se mi tahle kapitola povedla, ale jisté je, že se do mě přenesla nálada z ní. Ještě teď je mi zvláštně smutno. Snad se Vám bude líbit....
Sice je mi jasné, že takhle pozdě už tu nikdo nebude, ale já to prostě musím zveřejnit hned! A komentujte prosím. Vaše komentáře jsou moje palivo!:-)


Edward:

,,Alice, dělej!" křičel jsem na sestru, když jsme nasedali do auta. I naše upíří rychlost mi teď připadala pomalá. Nemohli jsme vědět, kdy se má ta nehoda stát. Alicino vidění nijak čas nenaznačilo. Tma je venku už hodnou chvíli a bohužel ještě několik hodin bude. Bože, proč? Proč tam nemohl být alespoň malý náznak? Bella, moje Bella, bude zraněná. Panebože, jen ať to není ještě horší. Nesnesl bych, kdyby se teď zabila. Teď když jsem si uvědomil, že jí miluju.

Alicino žluté porsche jelo nejvyšší možnou rychlostí. Přesto se mi to zdálo málo. Port Angeles mi přišlo vzdálené milióny kilometrů. Avšak neuběhlo ani deset minut a auto se vřítilo do města. Netrpělivě jsem poposedával na sedadle. Alice zuřivě bubnovala do volantu. Bylo to, jako by mi odpočítavala vteřiny. Ne, na vteřiny to bylo rychlé. Přesto... naznačovalo to úplně přesně, jak rychle čas plyne a my stále nebyli na místě. Zbývají ještě dvě ulice...

Poslední zatáčka a jsme v ulici u parku. Jakmile jsem byl schopný vidět do ulice, děj se mi začal přehrávat jako ve spomaleném filmu. Viděl jsem, jak z parku vyběhla Bella. Mezitím se k ní stále více a více přibližovaly reflektory auta. Řidič položil prst na klakson a večerní ticho města protrhl protivný zvuk. Bella se zastavila a jako v tranzu se dívala do světel. Ani ne vteřinu trvalo, než do ní auto prudce narazilo. Křehké tělo dívky, kterou miluju se vymrštilo do vzduchu. A pak dopadlo na chodník. Nehýbala se.

,,Nééééé!" vykřikl jsem a trhnutím vzal za kliku dveří. Alice už brzdila, takže řidiči, který Bellu porazil nemohlo být nic divného. Ale to jsem nevnímal. Nevnímal jsem Alicino vzlykání.
Klekl jsem si ke své lásce a chytil jí za ruku.
,,Bello." vzdychl jsem.

Alice mezitím zavolala záchranku. Jakmile položila telefon, ozvalo se zapištění pneumatik a auto i s řidičem zmizelo. V tu chvíli mi nezáleželo na tom, že nevím, kdo mojí Bellu srazil. Nezáleželo ani na tom, že ten bídák Newton je jen pár metrů ode mě. Na to bude čas později. Teď šlo jen o Bellu. Stále jsem jí držel za ruku a hladil jí po vlasech.

Nikdo:

Na nemocniční chodbě se ozývalo vzdálené pípání přístrojů a ze sesterny vycházel zvuk šustících papírů. Tuto obvyklou atmosféru narušovaly pravidelné kroky. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, jedenáct, dvanáct, otočka a znovu...

Po chvilce se Charlie zastavil. Ruce měl vražené v kapsách, ramena shrbená, jako by se snad chtěl ubránit té nepříjemné zprávě. Chvíli se díval na zmučenou Alici, která seděla v křesle, hlavu zabořenou v dlaních a ramena se jí otřásala tichými vzlyky. Po nějaké době ticho prořízl jeho tichý ochraptělý hlas.

,,Co se vlastně stalo?"

Alicina ramena se zastavila. Jen Edward mohl vědět, že se dívá do budouctnosti. Potřebovala vědět, co bude chtít říct Bella.

,,Bella mi zavolala, že se s Mikem pohádali a jestli bych pro ní nemohla zajet. Nechtěla s ním jet domů. Řekla jsem jí, že tam budu za půl hodiny. Měly jsme se sejít v té ulici u parku. Edward chtěl jet se mnou a tak jsme nasedli a vyjeli. Když jsme přijížděli do té ulice, viděli jsme jak vyběhla z parku a jak do ní narazilo..." V tomhle místě se jí znovu zlomil hlas.

,,Auto jí vymrštilo do vzduchu a ona dopadla na chodník. Okamžitě jsme k ní utíkali. Alice zavolala záchranku. Řidič toho auta mezitím ujel." dodal mrtvolným hlasem Edward. Na konci však z jeho hlasu zazněla taková nenávist, že každému muselo být jasné, co cítí k oběti.
Její otec si toho nevšiml. Vlastně všiml. A pomyslel si, jak skvělé kamarády si jeho dcera uměla najít. Ach, rodiče někdy dokáží být pošetilí. Nebo snad... možná si jen nechtěl připustit, co v mladíkově hlasu ve skutečnosti slyší. Konec konců, byl to otec a ti jak známo na své malé holčičky neuvěřitelně žárlí...

Trvalo několik minut, než se jeho pravidelné kroky ozvaly znovu. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, jedenáct, dvanáct, otočka a zase znovu. Pořád dokola.

.................................................

Po další dvě hodiny jeho kroky nic nevyrušilo. Až se najednou otevřely dveře a v nich stanul doktor Cullen.
,,Carlisle!" intenzivně se obrátili všichni tři na doktora. Edward již všechno věděl a Alice tušila. Nicméně, bylo třeba, chovat se jako lidé.

,,Jak je jí?" zeptal se zlomeným hlasem otec.
,,Má otok na mozku. Je v kómatu, ale doufáme, že se z toho brzo probere. Prozatím je její stav stabilizovaný. Nebudu ti lhát Charlie, pokud se neprobere do čtrnácti dnů, je možné, že dojde k poškození mozku." Doktor položil svou bledou štíhlou ruku na rameno policejního náčelníka. A ta bílá podivuhodně kontrastovala s černou uniformou.

,,Co... co si o tom myslíš ty?" dostal ze sebe.
,,Bude v pořádku, Charlie. Je to velká bojovnice." usmál se smutně na muže. Z každého jeho póru doslova sálal soucit. Soucit se ztrápeným otcem, se zamilovaným synem i s dcerou, o jejíž nejlepší kamarádce právě byla řeč. A uvědomil si, že se Bella brzy stane i jeho dcerou.

,,Můžu jí vidět?"

,,Ano, Charlie, ale jenom ty a jen na pár minut."
Muž si úlevně vydechl a vykročil směrem k pooperačnímu pokoji. Přede dveřmi se ohlédl. Viděl Alici, která se sice usmívala, ale ve tváři měla stále smutek. Viděl jí jen párkrát, ale sám jí měl rád jako dceru. Bylo to to nejhodnější děvče, jaké znal. A pak mu pohled sklouzl na Edwarda. Stál s hlavou skloněnou a shrbený. Vypadal, jako by na jeho bedrech ležel celý svět. Carlisle mu položil ruku na předloktí a Charlieho překvapilo porozumění, které vyplývalo z jejich postoje. Zamyšleně se na ně ještě jednou podíval a vešel do pokoje.

.......................................................

Charlie vešel do pokoje a podíval se na svou dceru. V bílém nemocničním povlečení její pokožka splývala. Kolem hlavy měla obmotaný obvaz a na tváři obrovskou modřinu. Na levé ruce sádru a nohu taktéž obvázanou. Kolem ní byly snad desítky přístrojů. Všechny pípaly, nebo vydávaly jiný, podobný zvuk, který nikdo nechce slyšet podruhé.

A otcův pohled se zastavil na tom nejdůležitějším ze všech. Sledoval pravidelnou křivku jejího srdce a vybavili se mu všechny ty filmy, ve kterých něco podobného viděl. Udělalo se mu špatně, když se za jeho víčky přehrála ta známá scéna. Buch, buch a pak srdce utichne. Na monitoru se objeví rovná čára a ozve se protivný táhlý tón.

,,Ach, holčičko, co jsi mi to udělala?" zašeptal a rozplakal se.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Alciellë (dříve Aknel) Alciellë (dříve Aknel) | Web | 19. září 2009 v 8:20 | Reagovat

Skvělý ;o) Stále jsem zvědavá, kdo byl ten řidič, co se stane s Mikem, takže to moc dlouho neprotahuj :D

2 gaudi gaudi | Web | 19. září 2009 v 13:31 | Reagovat

super! úžasné že je tu pokáčko po tak krátkej dobe...krásna kapitolka! pokračko plís!

3 anamor anamor | 19. září 2009 v 15:45 | Reagovat

skvělí rychke další nemůžu se dočkat jak to vše dopadne :-)  :-D

4 janiczka.p janiczka.p | 19. září 2009 v 15:57 | Reagovat

u týhle kapitoly jsem neměla daleko k pláči :-(

5 siza siza | 20. září 2009 v 10:24 | Reagovat

O_O jednoducho perfektné, dúfam že bude poriadku ale nebolo by na škodu keby ju premenili a nech si to Edward s Mikom pekne vybaví prosím :-D

6 LuCc LuCc | 20. září 2009 v 12:48 | Reagovat

Skvělýýý.. úžasný.. moc se mi to líbí, si šikulka... už se nemůžu dočkat dalšího dílu... doufám, že bude brzo :-D

7 Adrianga Adrianga | Web | 20. září 2009 v 20:17 | Reagovat

nejoblíbenější komentáře odeměě?? páááni tys mě tak dojalaaa! Děkuju ti moc. Ani nevíš jakou mi to udělalo radost!!
_____________________________________

Jinak tenhle díl mě úplně rozbrečel. Bylo to tak procítěné. Úplně jako film, jak si řekla. Dalo se to náádherně představovat! Pááni.. Jak jsi to popisovala, ty Charlieho kroky a smutek těch lidí (úpírů :D ).. Nááádhera! Ten řidič mi stále nejde do hlavy. V jednu chvíili jsem si myslela, že ji snad srazila Alice s Ewardem :D a pak jsem si zase myslela, že ji dokonce stihnou zachránit. (MUSÍM SI SKOČIT PRO KAPESNÍK ) jo a ta Bella se MUSÍ probrat! :) A pak jí Edward určo všechno řekne...
Tohle je nejlepší povídka na světě. Tenhle díl mě o tom přesvědčil. Procítěnější povídka nebyla. Díky za ní.
No, doufám, že bude další díííl, co neeeejdřííííve..je to děsně napínavý..

8 Veronika Veronika | 21. září 2009 v 12:09 | Reagovat

Jéé děkuju Adriango! Vážně jsem ráda, že se to tak líbí:-) Já v první chvíli taky myslela, že by jí mohli srazit Edward a Alice, ale nakonec jsem to neudělala, protože by to příliš komplikovalo:-) A na další kapitole už pracuju, tak uvidíme:-)

9 Alciellë (dříve Aknel) Alciellë (dříve Aknel) | Web | 21. září 2009 v 13:59 | Reagovat

Nejoblíbenějších čtenářek??? Díííky moc, dost jsi mě dojala. Souhlasím s Adri ;o) vše co tu napsala. Mimochodem, nechceš se přihlásit na http://www.rytiny.cz/ ??? Můžeš si splnit sen psát knížky, ilustrovat či jen básničky. Myslím si, že ty máš určitě šanci se dostat mezi nejlepší ;o)

10 Veronika Veronika | 21. září 2009 v 17:04 | Reagovat

Alcielle: Nejdřív, promiň, že ti tak hanobím tvé jméno, ale kde se sakra dělají ty zatracený tečky? 8-O
A teď. Předem ti taky děkuji za chválu, ale tobě chci hlavně poděkovat za to, že věříš, že mám na to, zúčastnit se té soutěže. A hlavně, že jsi mi jí doporučila. Předtím jsem o ní neslyšela. Takže prostě díky:-)

11 Alciellë Alciellë | Web | 23. září 2009 v 15:46 | Reagovat

Ty tečky neřeš :D ale jinak jsou nad entrem ;o) Kdy bude další kapitolka? Jinak nemáš zač ;o) Mě se opravdu líbí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama