Na okřídlených snech mé fantazie....

Chyběl jsi mi...XVI. kapitola

22. října 2009 v 23:06 | Veronika
Drahé čtenářky!
Tady je šestnáctá kapitola. Mrzí mě, že to tak trvalo, ale dočkaly jste se... Konečně dochází na pomstu Mikeovi. Snad se Vám bude líbit. Píseň už se tu jednou objevila:-) Vyprávím jí z pohledu Rose, protože z Edwardova by to bylo obohaceno o milióny myšlenek a nikdy by se mi to nepodařilo dopsat. Jsem tak strašně zvědavá na to, co řeknete. Tak prosím, komentujte co nejvíc! Přece Vás nezabije, když naťukáte pár slov a řeknete mi tím, jak jsem to zpracovala. Vaše Verča:-*



Edward:

,,Bells, má lásko, jsem tu!" zašeptal jsem naléhavě, když jsem oknem proklouzl do nemocničního pokoje. Odpovědí mi nebylo ticho, jak jsem čekal. Místo toho jsem zaslechl hlasité bouchání Bellina srdce. Jistě, slyšel jsem ho pořád, ale tentokrát to bylo jiné. Její srdce se rozběhlo, jako kdyby z ní chtělo utéct.
Bella se probouzí. Blesklo mi hlavou. Nevěděl jsem co mám dělat. Mám zavolat doktora, nebo tu u ní být, až otevře oči? Posadil jsem se na kraj postele a vzal jí za ruku. Upíral jsem na ní pohled a snažil se zachytit i to nejjemnější zachvění víček. Na tváři se mi zase usadil ten přihlouplý úsměv.
Seděl jsem tam dlouho. Úsměv se časem vytratil. Ani nevím, jak dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, že se neprobudí. Ale když to přišlo, chtělo se mi brečet. Doufal jsem, ale moje Bella zůstávala stále nehybná. V průběhu noci se na mé ani na její póze nic nezměnilo. Jen jsem jí začal vyprávět. Mluvil jsem o naší rodině. O tom, že jí všichni budou zbožňovat. A taky o pomstě. O tom, co se chystáme udělat hned ráno. O tom, že jí miluju. Prostě jsem mluvil. Snažil se přehlušit její srdce. To tiché, monotóní bouchání, které poukazovalo na to, že Bella musí velmi tvrdě spát. Nebo, že nespí. Ale je ode mě tolik vzdálená.

Sekundy míjely, přecházely v minuty a ty se měnily v hodiny. A postupně se nebe začalo vyjasňovat. Svítalo. Budu muset odejít. Ale konečně za nějakým cílem. Pomstím se!Nikdo nesmí ubližovat mojí Belle! A Mike už neublíží nikomu.


Mike:

,,M..M..Mikeu?" ozvalo se uplakaně z telefonu.
,,Ano?" zeptal jsem se nejistě a přemýšlel, kdo to je.
,,Tady je Rosalie Haleová."
Rosalie? Ježiši, co mi chce?
,,Rosalie? Co se ti stalo?"
,,Ach, Mikeu! Rozešla jsem se s Emmetem. Je to takový hlupák! Prosím, nechci na to myslet. Nepůjdeme večer někam?"
Rosalie Haleová chce jít na rande se mnou? Ou, páni! Super!
,,Samozřejmě, je mi to moc líto. Vyzvednu tě v šest?"
,,To bude strašně fajn, Mikeu. Děkuju."
,,Není zač." stačil jsem říct a z telefonu se ozvalo pípání.



Edward:


,Kriste pane. To je takovej debil! Jestli já dneska neumřu, tak už nikdy! Rozhodně se s ním nebudu líbat!´ Křičely Roseiny myšlenky.
,,Děkuju, Rose!" potichu jsem řekl a políbil jí na temeno hlavy. Pak jsem šťouchl do ramene Emmeta. Vypadal hodně naštvaně. Když o něm Rose prohlásila, že je hlupák, zavrčel. Pro něj to bude nejhorší. Je tak žárlivý.

Odjeli jsme do školy. Všichni, kromě Rose. Ta zůstala doma, aby podpořila myšlenku zoufalého zármutku. Emmet měl hrát strašně naštvaného a smutného. Nepochyboval jsem o tom, že mu to půjde samo.

Jakmile jsme vystoupili z auta, uslyšel jsem Newtonovy myšlenky.
,Ach, jak vypadá ztrápeně.´čišela z něj hrozná radost. , Ještě chudák neví, že mi svou kočičku předhodil. Dneska večer bude nejhezčí kočka z celé školy moje! Wau! Nemysli si, že se z toho dnes vyvlíkneš krasavice. Mike Newton ti pomůže zapomenout. Och, jak krásné!´

Byl jsem znechucen. Ten kluk bral holky vážně jako trofeje. Ale s tím bude brzy konec.
,,Tak co, na co myslí?" houkl na mě naštvaně Emmet.
,,No, je to tak jak jsme předpokládali. Vychází to." Věděl jsem, že Emmetovu zvědavost jsem neukojil. Ale pro teď jsem se z toho vymluvil. Ovšem ne na dlouho.


….


,,Edwarde?" ozval se šepot slyšitelný jen pro mé uši.
,,Hm?"
,,Na co myslí?" Protočil jsem oči. Ten si snad nedá pokoj. Je čtvrtá vyučovací hodina. Emmet se mě na to samé ptá každých deset minut. Už je to k nevydržení. Ale chápu ho. A proto jsem znovu nahlédl do těch nejšpinavějších myšlenek na téhle škole.

,Bella nepřišla už dva dny do školy. Doufám, že mě ta malá děvka nepráskla. Možná bych jí měl zavolat a trošku jí pohrozit. Taky budu muset dokončit to, co jsem začal. Kdo se jednou dostane mezi mé trofeje, toho už neškrtám. Ale že má sílu. Ještě teď mě bolí hlava. Škoda, že jsem jí tam už nedohonil. Mohlo to být zajímavé. Někdo tak slaboučký se brzy unaví a pak se nebude bránit. A přijde má chvíle.´

Z hrudi se mi vydralo slabé zavrčení. Před očima jsem měl rudo a chystal jsem se vrhnout na Mikea. Roztrhám toho bastarda na kusy!
,,Edwarde!" naléhavý sičivý šepot Alice mě vytrhl z myšlenek.
,,Edwarde, počkej! Teď nesmíš! To ne!"

Alice měla pravdu. Budu muset počkat. Přisahám bohu, že Mikeovi rozdrtím snad všechny kosti v těle. Vzteky jsem se užíral a každou chvíli mi v hrudi burácelo vrčení. Naštěstí jsem ho dokázal udržet na hranici slyšitelnosti.

,,Edwarde?"
,,Emmete! Okamžitě s tím přestaň! Neskutečně mě s tím štveš!"
,,Promiň, jen jsem chtěl vědět, na co myslel předtím. Ne, na co myslí teď." Obhajoval se uraženě.
,,Myslel na Bellu. A jestli se mě ještě dneska zeptáš na co myslí ten hajzl, nepůjdeš večer s námi, jasné?"
,,NO FAJN!" prohlásil Emmet, ovšem tentokrát dost nahlas.

,,Máte něco, co nám chcete sdělit, pane Cullene?" zeptal se učitel.
,,Ne, ani ne." Odsekl mu zpět.





,,Edwarde?" zeptala se Alice na obědě. Vážně, začínám být alergický na své jméno.
,,Porovnává zadky holek, které kolem něj projdou." Odpověděl jsem znechuceně. Alice se však jen nervózně uchichtla.
,,No, jen jsem se chtěla zeptat, zda se něco změnilo u Belly. Víš, přes noc."
,,Jo, aha, promiň, měl jsem to vědět. Nic se nezměnilo."
Alice na mě vrhla ještě jeden pohled. Ale pak se začala věnovat Jasperovi. Nezapínal jsem jejich myšlenky. Nechtěl jsem vědět, co si myslí. Měl jsem teť dost problémů s vlastními.


Rosalie:


Byl to zaručeně jeden z nejhorších večerů mého života. Celý večer jsem se mu musela věnovat a tvářit se, že mi imponuje. Brr. V autě jsem sehrála hysterickou scénu. Tvrdila jsem mu, že se Emmet vyspal s někým jiným. Samozřejmě začal účastně na mého miláčka nadávat. Štval mě, tolik mě štval. Měla jsem chuť rozbít mu hubu hned. Za to co udělal Belle a spoustě holek před ní. Jestli něco fakt nenávidím, tak násilníky.

Vzal mě na večeři do stejné restaurace jako Bellu. Číšnice se k němu chovala jako ke starému známému, takže jsem pochopila, že tu bývá často. Bůhví kolik holek tady prožilo svůj den D? Schválně jsem ho nasměrovala k oknu. Potřebovala jsem volný výhled na své sourozence. Ti čekali venku v autě. Edward hlídal myšlenky, Alice nepředvídané situace. Celý večer je však zřejmě nic neznepokojilo.

Vyprávěl mi vtipy a snažil se mě rozveselit. A tak jsem se smála. Taky jsem ,,hodně pila". Dalo mi spoustu práce, zbavit se všeho toho alkoholu, který mi naléval. Něco jsem však musela i vypít. To když sledoval moje rty. Brr. Pomalu jsem předváděla, že začínám být opilá. Můj společník z toho zdá se, měl ohromnou radost.

,,Miku, pojď, půjdeme. Už nechci být v téhle ošklivé restauraci." Zakňourala jsem a našpulila pusu.
,,Samozřejmě, Rose." Vydechl okouzleně a mávl na servírku, že chce platit. Počkala jsem než to vyřídí a pak jsem vrávoravým krokem vyšla ven. Newton se trochu zdržel a proto si na mě Alice dovolila promluvit. Samozřejmě hlasem slyšitelným pouze pro mě. Pootevřela okénko na tmavém mercedesu.

,,Hraješ to perfektně, sestřičko. Jen to vydrž. Edward nám říkal, že je to těžké. Už jen chvíli."
Přikývla jsem a otočila se. Právě vycházel z restaurace.
,,Mikeu!" zachichotala jsem se a pověsila se mu na krk. ,,Ještě se mi nechce domů. Půjdem se projít?"
,,Tak jo, ukážu ti jedno kouzelné místečko."
,,Ano."

Věděla jsem kam půjdeme. Taky to, co má v plánu. A především to, co přijde. Neskutečně jsem se těšila. Teď přijde má chvíle.
,,Je to ještě daleko?" zakňourala jsem.
,,Ne, hned tady." Řekl a rukou odhrnul dlouhé větve staré vrby. A tam byl kouzelný koutek. Kouzelný ovšem jen do doby, než jste věděli, co se tam pravidelně odehrává. Srdce mi krvácelo za všechny ty dívky, které si musely prožít svou chvilku hrůzy.

,,Pojď, posadíme se." Pobídl mě k lavičce. Sedli jsme si a on mě objal kolem ramen.
,,Víš, Rose, jsem moc rád, že jsi zavolala zrovna mně. Už dlouho se mi líbíš." V ruce si pohrával s pramenem mých vlasů a začal přibližovat svůj obličej k mému. Jeho rty už byli téměř na dotek. Jakmile se s nimi otřel o ty mé, uhnula jsem. Výsledkem bylo, že mě políbil na koutek.

,,No tak, tohle přece nebolí." Usmál se a znovu se mě pokusil políbit. Zase jsem uhnula. Zkoušel to ještě několikrát, ale já se bránila. Zároveň jsem hrála bezbranou holčičku. Jeho trpělivost končila. Začal používat násilí. Chytil mi zápěstí a přitahoval mě blíž.

Tady to skončilo. Vytrhla jsem se mu a postavila se. Ihned vymrštil ruku a chtěl mě stáhnout zpět.
,,Ne!" zavrčela jsem a srazila ho. Bolestivě dopadl na lavičku. Nevím, co ho ohromilo víc. Jestli má síla, nebo to, že veškerá opilost vyprchala. Možná ho zarazil můj hlas. Každopádně seděl jako zařezaný a ohromeně na mě koukal.

,,Řeknu ti příběh, chceš, Newtone?" pohrdavě jsem na něj promluvila. Shlížela jsem na něj zeshora nenávistně a nechala se trochu unést.

,,Byla jednou jedna krásná dívka. Byla zasnoubená s nejdokonalejším mužem, jakého si mohla přát. Jednou v noci, ale svého snoubence potkala na ulici. Byl opilý. Hodně opilý a měl sebou kamarády. A ten snoubenec svou snoubenku znásilnil. Jen pro pobavení svých ožralých kamarádíčků. Zbil ji a pak jí potupně nechal umírat uprostřed silnice. Ale víš co? Ona neumřela. Přežila a touží po pomstě. Chce se pomstít všem, co jsou stejní jako její bývalý snoubenec."

,,CCCo to má znamenat?" vystrašeně ze sebe vykoktal.
,,To já jsem ta dívka, Newtone!" dramaticky jsem pronesla.

S těmi slovy se Mike začal rychle zvedat z lavičky. Zakopl o vlastní nohy a upadl. Ale témeř ihned se vymrštil a pokusil se vrhnout za lavičku. Jenže…

Tam už stál Emmet.
,,Lásko?"
,,Miláčku." Sladce jsem se na něj usmála a kývla hlavou. Vychutnávala jsem si ten pocit, slyšet Newtonovo srdce, jak běží svůj zběsilý maratón.

,,Hele, já nevím co se to tady děje, ale rozhodně to není sranda. Co jste zač?" těkal mezi námi očima a čekal na odpověď. Mezitím se ale vychytrale snažil nenápadně zmizet okolo jezírka.

,,Řekněme to tak, že my jsme tvůj trest." Potichu pronesl hlas za jeho zády. Okamžitě se otočil a vystrašeně si prohlížel Jaspera.

Nemám sice Edwardovu schopnost, ale jako bych slyšela, jak mu v hlavě šrotovala kolečka. Hledal únikovou cestu.

,,T…Trest?" jeho hlas se zabarvil hysterií. A v ten moment mi připomněl Royce Kinga, mého bývalého snoubence tak, jako nikdy nikdo jiný. Byla bych se na něj vrhla. Toužila jsem po tom, rozpárat mu hrdlo a nechat všechnu jeho špinavou krev vytéct na zem. Ale zabránil mi v tom další hlas.

,,Trest. Za všechny ty dívky, kterým jsi zničil život." Malá Alice, jakoby narostla do prostoru, když se vyloupla ze stínu. V tom momentě začaly Newtonovi téct slzy. Ubožák.

,,Za Bellu!" syčivě pronesl tentokrát Edward. Pak vyplnil poslední mezeru v našem kruhu. V kruhu, jehož střed tvořil Mike.

,,Bellu? S..Snad ses do ní nezamiloval Cullene?! Co po mně chcete? Dejte mi pokoj." Hystericky vyhrkl.
,,Zamiloval. Ale díky tobě jí to nemůžu říct. Zaplatíš Newtone."
,,Je to obyčejná děvka! Stejně by tě nechtěla!" zařval Edwardovi do obličeje. Tohle však neměl dělat. Edwardova pěst se vymrštila a dopadla na čelist toho hlupáka. Ozvalo se pořádně silné křupnutí a jeho obličej se zbortil krví.

Rukama se snažil zachytit krev a pomalu couval. Zády vrazil do lavičky. Nejdřív jsme uslyšeli úlevný vzdech. Vzápětí ho ale nahradilo děsuplné nadechnutí. To když si uvědomil, že za lavičkou stojí Emmet. Otáčel se a myslím, že mu bylo jasné, co přijde. Poslední co zahlédl opravdu čistě byla Emmetova pravačka. Když ho praštil, spadl Newton nazad a my se na něj slétli. Jako supi…


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adrianga Adrianga | Web | 23. října 2009 v 13:47 | Reagovat

dokonalý. Jen mě mrzí, že se uchýlili k takovýmu činu :D Ale ták zasloužil si to no. Těším se až se Bella probudí. Určitě slyšela co jí Edward říkal. Je to kráásný. Těším se na dalšííí kapčuuuuu. A kdy bude?

2 Veronika Veronika | 23. října 2009 v 13:59 | Reagovat

No, to se uvidí:-) A děkuju...

3 Alciellë Alciellë | Web | 23. října 2009 v 15:27 | Reagovat

Nádhera, Newton si to zasloužil. Je mi líto Belly, ale jsem si jistá, že Edwarda slyší ;o) Ta písnička ten děj krásně doladovala a jak Cullenovi sehráli ten trest, prostě bomba. Taky bych se asi přidala :D Nesnáším násilí .. Těším se na další díl, snad bude brzo!

4 nika nika | 23. října 2009 v 18:37 | Reagovat

Ten Mike je vazne hajzel .... ako fakt ... a to co mu spravili si fakt zasluzil ... som zvedava kedy sa Bells preberie, dufam, ze jej nic nebude  :-)... uz sa tesim na pokracko   ;-)

5 Dadaa Dadaa | Web | 23. října 2009 v 21:09 | Reagovat

Fuu silno akcnee... totalne som si to vedela predstavit, ale zasluzil si to!!... krasna kapitola, dufam ze dalsia bude co najskor :)...

6 andy andy | 23. října 2009 v 21:41 | Reagovat

dokonale!!!!pekne to dostal!!!takze rychle pokracovanie!!!

7 anamor anamor | 23. října 2009 v 22:36 | Reagovat

povedlo se ti to :-D a rychle další ;-)

8 gaudi gaudi | Web | 24. října 2009 v 12:55 | Reagovat

začiatok? dokonalý, koniec? dokonalý...čo viac povedať! bolo to úžasné!

9 jiras.minas jiras.minas | 25. října 2009 v 9:52 | Reagovat

Dalšííí prosím a at už se Bella probudí .... prosííím,a je s Edwardem ju?? mocc prosííím a rychle..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama