close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Na okřídlených snech mé fantazie....

Chyběl jsi mi... IXX. kapitola - Ale já přece žiju!

29. ledna 2010 v 13:25 | Veronika
Devatenáctá kapitola. Po velkém zaseknutí. Nebudu se omlouvat... anebo jo, sorry. Prostě si jí užijte, protože tady je konečně nějaká akce! Samozřejmě za předpokladu, že by se našel někdo, kdo sem ještě zajde:-) Jinak, není opravená, takže jestli najdete chyby, ignorujte je...







Edward:



Seděl jsem u Belliiny postele a zcela tiše poslouchal jejímu pravidelnému srdečnímu tepu. Byly asi čtyři hodiny odpoledne. Po obědě jsem vystřídal Charlieho v ,,hlídce" a od té doby jsem neodešel. Ačkoliv je to už více než měsíc, co se jí stala ta nehoda, Charlie trvá na tom, že by neměla dlouho zůstávat bez dozoru. A proto se s ním střídáme v hlídkách. Já, on, Alice, Esme a Carlisle. A před čtrnácti dny se k nám konečně připojila i Bellina matka Renéé. Udivovalo mě, že nepřijela dříve, když její dcera byla ve smrtelném nebezpečí. Až jsem jednoho dne uslyšel důvod v Charlieho myšlenkách. Zprvu nechtěl Renéé nic říkat a pak na to ve vlivu starostí zapomněl. Samozřejmě ho to stálo spoustu nervů, protože jeho bývalá žena byla skoro nepříčetná. Do situace se musel vložit Jasper, aby se uklidnila.

Na pozoru před tou ženou jsem se musel mít především já. Je vnímavá. Pochopit její myšlení dá zabrat. Stále si uchovává dětskou naivitu a to i přes to, že jí bude čtyřicet. A zároveň, někdy jako by nesla tíhu světa už po desetiletí. Chová se jako by žila v jiné dimenzi. A když někdy náhodou shlédne dolů k nám, vidí toho mnohem víc, než obyčejní smrtelníci.

Týden po svém příjezdu si mě Renéé vzala stranou.

,,Podívej, Edwarde… Nechceš mi třeba říct, jak moc se s Bellou znáš ty a tvá rodina?" zeptala se mě a táhla mě do nemocniční kantýny.

,,Dvakrát kávu, prosím."

,,No, známe se ze školy. Já navštěvuji třetí ročník, stejně jako ona a Alice."

,,Na to jsem se ale neptala." Pronesla potichounce a upřela na mě pohled skrz kelímek černé kávy, který jí podala paní za pultem. Kývl jsem hlavou. Samozřejmě, že neptala.

,,My… nikdy jsme neměli třeba ani rande, známe se opravdu jen ze školy, ale já… mám jí rád."

,,Já vím. Takové věci žena pozná. A Alice?"

,,No…" usmál jsem se. ,,Zdá se, že ačkoliv se znaly teprve pár dnů, staly se z nich nejlepší přítelkyně. Alice o ní doma v jednom kuse básnila. Vlastně, to ona mě přivedla na to, že jí mám rád. Bella si získala prakticky každého z naší rodiny. Esme jí jednou vzala na nákupy a vrátila se rozzářená, jako už dlouho ne. Má na nás pozitivní vliv."

,,Moje Bella." Usmála se Renéé a její oči se začaly plnit slzami.

,,Bude to dobré. Musíme doufat!" vzal jsem jí za ruku a stiskl. Přes slzy přikývla. A v jejích myšlenkách jsem si mohl přečíst, že je naprosto smířená s tím, že jsem kluk, který miluje její dceru. V ten okamžik jsem byl šťastnější, než kdy jindy, že jsem dovolil Danielovi otevřít mi oči.

Daniel nás zase opustil. Vydal se znovu do Volttery. Prý na pár let. Ale slíbil, že přijede, až bude Bella v pořádku. Sdílel jsem ho optimismus. Ačkoliv mě bolelo sedávat u její postele a vidět jak je bezmocná, bez života, bez jiskry v oku, nebo bez svého božského úsměvu, věděl jsem, že už to nemůže dlouho trvat. Moje Bella se musí brzy probudit…



Bella:


Píp, píp, píp, píp… Mým vědomím už nějakou dobu prosakovalo nepříjemné pípání. Každé pípnutí mi zajelo do hlavy jako ostrý střep. Taky hlasy. Bylo jich tu strašně moc. Některé mě volaly, jiné plakaly. Zněly naléhavě, něžně, jindy i nazlobeně. Pamatuju si jen jeden útržek.

,,Jak na tom je?" zeptal se nejkrásnější hlas na světě. Nevím, kdo je ta žena, které patřil, ale vím, že ona patří ke mně. Jako by její hlas byl má jistota. Jeho zvuk mě pohladil a řekl, že všechno bude fajn. Že to špatné už bude pryč. Jako bych její hlas znala už celé roky? Kdo je ta tajemná žena? Proč na mě v slzách volá holčičko a drží mě za ruku?

,,Její stav je stále stejný. Ale musíme doufat. Naše láska jí přivede zpět." Odpověděl jí tichý, mužský hlas. Jsem si jistá, že tenhle hlas neznám. Ale zní mi nádherně. Jako hlas anděla…

,,Díky, Carlisle." Odpověděla na to ta tajemná žena. Takže andělský hlas má i jméno?

Jindy na mě volal jiný anděl. Ale myslím, že byl pouze výplodem mé mysli. Možná se mi zdál. Říkal mi Bello. Asi je to mé jméno. Taky říkal, že mě hrozně miluje a už nikdy mě neopustí. Kéž bych ti mohla věřit…

Hlasy se míhaly a bylo jich čím dál tím víc. Chtěla jsem jim odpovědět, ale nešlo to. Nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku. Nemohla jsem se pohnout, otevřít oči, stisknout ruku, která mě svírala. Zoufale jsem sebou zmítala, ale jen uvnitř svého těla. Ta nehybná lidská schránka sebou ani nehnula. Chtěla jsem brečet a křičet, že jsem živá. Že to dokážu! Nešlo to…

Začala jsem rezignovat……….

Už jsem se o nic nesnažila, jen jsem tupě ležela a na nic nemyslela. Hlasy kolem mě začaly slábnout. Až byly pouhou kulisou. Jediné, co nesláblo, bylo pípání. Stále tady bylo. Všudypřítomné. Otravné. Chtěla jsem, aby ho vypnuly.


,,Doktore?" uslyšela jsem hlasy z dálky. Nevěnovala jsem jim žádnou pozornost. Měla jsem.

,,Ano, souhlasím s vámi, pane primáři. Leží tu už dlouho a její stav je neměnný. Při životě jí udržují pouze přístroje. Je na čase projednat s příbuznými možnost eutanazie."

Eutanázie? Zdá se mi, že to slovo znám. Ale nehodlám se v myšlenkách zabývat tím, co znamená. Je to unavující.

Hlasy se ztratili jako tolikrát před tím. Ještě několikrát bylo v mé blízkosti vysloveno slovo eutanazie. Měla jsem při něm neuvěřitelně bolestivý pocit na prsou. Přesto jsem si tsále nemohla vzpomenout, co znamená. Lidé, kteří ho vyslovovali, se dělili na dvě skupiny. Ta první mluvila smutným, tichým a trpělivým hlasem. Něco vysvětloval té druhé. Ta křičela, zlobila se, plakala. Začala jsem vnímat, že by mi ta Eutanázie asi mohla ublížit. Kdo ví?


Eutanázie. Probudila jsem se s myšlenkou na to slovo. Už vím, co to znamená. Chtějí mě odpojit od přístrojů! Ale to nedovolím. Já přece stále žiju! Lidi. Haló! Jsem tady! Tady dole, v té kupě masa, kterou držíte za ruku. Já chci žít! Slyšíte? Nedovolím to. Budu bojovat. Budu se prát za každý dech. Budu bojovat!



Edward:

Držel jsem jí za ruku a smutně se na ní díval. Neboj, zvládneme to. A v tom momentě se její srdce rozbušilo neuvěřitelně rychle. Elektrokardiograf začal zběsile pípat. Ozvalo se sípání a potom… Bella se poprvé nadechla sama. Bez přístrojů. A ten nádech vyvolal kašel.

,,Doktore!" zařval jsem…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alciellë Alciellë | Web | 29. ledna 2010 v 21:14 | Reagovat

Vážně super kapitola, bála jsem se, že už žádnou nepřidáš. Uff, Bella to zvládla, snad .. Jsem ráda, že se nadechla ;o)

2 Dadaa Dadaa | Web | 30. ledna 2010 v 0:16 | Reagovat

Uf uz som ani nedufala, zeby mohla byt nova kapitolka, som rada ze sda Bella konecne prebudza a dufam ze nas nenechas tak dlho cakat ako minule :))...

3 .... .... | 1. února 2010 v 13:26 | Reagovat

no uz sem myslela ze se tu zadna dalsi kapitolka neobjevi..... je to moc krasna kapitolka doufam ze brzo bude pokracko

4 Veronika Veronika | 1. února 2010 v 15:54 | Reagovat

Moc Vám děkuju, holky. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi tahle kapitola moc povedla.Je to těžký, popisovat všechny ty jejich pocity a tak. Já si myslím, že na další kapitolu nebudete čekat vůbec tak dlouho:-) Jsem ráda, že sem ještě chodíte a doufám, že nezanevřete:-)

5 Adrianga* Adrianga* | E-mail | Web | 4. února 2010 v 17:01 | Reagovat

TO JE SPÁSA MÉHO ŽIVOTA!!!!!!!!!!! :-))
děkuju ti..
je to překrásný..
takže Bella ztratila paměť? ach jo. chudák edward..
doufám, že ji neodpojí! :-))
kdy bude další?

6 FrancAdulk FrancAdulk | E-mail | Web | 6. května 2017 v 1:58 | Reagovat

100mg Viagra Best Price Comparative Kamagra In Linea Viagra Sublingual Tablet 83  <a href=http://byuvaigranonile.com>viagra</a> Viagra Vente Libre En Pharmacie

7 Kulgrag Kulgrag | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 18:55 | Reagovat

Lump armpit brings discomfort, aches. to Carry visit doctors should not. Seal under the muscle cavity may become cancer illness. But most often it is consequence regular use antiperspirants, non-compliance rules personal hygiene, intense sweating. Redness causes narrow clothing, contaminated razor, the virus.
<a href=http://armpit.info/a-painful-lump-in-the-armpit>large lump under armpit</a>  
Pain under the arm, inflammation, lump getting warm? This is the abscess that should operated on, then take medications. initial stage cost lotions, antibacterial medicines. When the process is started, shown surgical procedure.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama