9. února 2010 v 10:27 | Veronika
Drahouškové!
Já a zase já Vám přinášíme další kapitolku. Ano, Bella se konečně probouzí. A věci začnou brát rychlý spád. Čekali jste, že to skončí touhle kapitolou? Věřili jste v happy end? Byli jste na omylu! *Ďábelský smích* Doporučuju Vám, abyste si před touhle kapitolou znovu přečetli ještě desátou. Jde o to, abyste si dokonale pamatovali Mikeův pokus o znásilnění. Tak a teď už si to užijte!
Bella:
Nádech, výdech, nádech… Mé plíce, odvyklé na tuto samostatnou činnost mi daly vědět, že něco dělám špatně. A to silným kašlem. Nehltej tak! Napomenula jsem sama sebe. Ten kašel mi ale něco připomněl. Je večer, procházím se po ulici s nějakým klukem. Smějeme se. Hodně. Až se od smíchu rozkašlu. Kdo je ten kluk? Je to můj přítel? Vypadá to, že je nám spolu fajn. Tak sakra! Vzpomeň si!
Edward:
Probouzí se! Kolem jejího lůžka běhají sestry a doktoři. Když se rozkašlala, sestra jí lehce podepřela záda a nadzvedla jí. Doktor Endorson, její druhý ošetřující doktor se na mě obrátil a kývnul.
,,Není pochyb, vrací se."
Díkybohu. Cítil jsem, že kdybych mohl, plakal bych dojetím. Bella se probouzí. Po tolika týdnech zase spatří okolní svět. Konečně jí budu moct říct, že jí miluju. Musím okamžitě dát vědět všem ostatním, co se děje. Vytáhnul jsem mobilní telefon a vytočil číslo.
,,Haló?"
,,Reneé, tady Edward. Bella se probouzí!"
,,Cože? Co to říkal?" ozval se hlas Charlieho.
,,Už tam jedeme!" se slzami mi odpověděla Reneé a položila. Teď už jen zavolat své rodině.
,,Edwarde, už?" telefon nestačil zazvonit ani jednou a ozval se Aliciin hlas.
,,Co už? Ty o tom něco víš?" zavrčel jsem výhružně.
,,Měla jsem vidění, že se Bella dneska probudí, ale nevěděla jsem v kolik. Měl jsi u ní být ty a tak jsem to nikomu neříkala. Neboj, bude jí to trvat ještě nějakou dobu, takže to všichni v pohodě stihneme."
,,Alice! Jak to dopadne? Co se stane, až se probudí?" v Aliciině telefoně bylo slyšet vrčení motoru a tak jsem pochopil, že už vyjeli.
,,Já nevím, Edwarde. Poslední co jsem viděla bylo, že otevřela oči. Ale… Bella neví, že jí miluješ, vzpomínáš? Myslí si, že jí z nějakého nepochopitelného důvodu nenávidíš."
Jako v mrákotách jsem položil telefon. Ona má pravdu. Vždyť já nikdy Belle nestihl říct, že jí mám rád. Protože jsem si to uvědomil, až když bylo pozdě. Proboha! Bude mě nenávidět? Nebo se mě bude bát? Co se stane?
Bella:
Ten kluk mě vedl ulicemi a povídali jsme si. Jsou mé paměti hluché? Byla jsem snad hluchá? Protože si nepamatuju na žádné zvuky. Ani hlasy. Jen obrazy. Došli jsme do jakéhosi parčíku. Byla tam tma a já ucítila jistou nervozitu. Ale ten kluk mě vedl k vysoké vrbě. Odhrnul její větve spadající na zem a mým očím se naskytla úžasná podívaná. Bylo tam malé jezírko a na jeho břehu stála lavička s lampou. Neumím si představit romantičtější místo. Vedl mě k té lavičce.
Dívali jsme se jeden druhému do očí a já už věděla, že mě políbí. Takže to asi je můj přítel. Měl krásné modré oči. Ale najednou začaly měnit barvu na topazovou. Při pohledu na tu barvu se mé srdce naplnilo láskou. Odstrčila jsem toho modrookého. Přitáhl si mě blíž. Znovu jsem se mu vytrhla a mezi námi vypukl zápas.
A já si najednou čistě vzpomínala na tu noc. Jak utíkám parkem a vím,že je za mnou. Že mě každou chvíli dohoní. Ublíží mi, znásilní mě, možná zabije. Najednou vím i to, že se jmenuje Mike a já Bella. Tahle jediná vzpomínka je teď středobodem mé mysli. Běžím, slyším svůj dech. Konečně se přede mnou vyloupne brána. Na ulici snad budou lidé. Vyběhla jsem na cestu a ozval se táhlý zvuk klaksonu. Otočila jsem se a zírala na rychle se přibližující světla.
Alice:
Stáli jsme v jejím pokoji. Já, Edward, Reneé a Charlie a samozřejmě doktor Endorson s Carlislem. Zbytek mé rodiny seděl v čekárně. Dokonce i Rosalii. Co leží Bella v nemocnici, docela si jí oblíbila. Škoda, že neměla možnost poznat, jak fajn je, když je vzhůru. Ale ta se jí brzy znovu naskytne. Bella už je mezi námi i když se ještě neprobudila. Vypadá to, že se jí zdá nějaký sen. Neklidně sebou hází a kňourá. Všichni napjatě čekáme až otevře oči. Carlisle říkál, že by mohla ztratit paměť. Úpřimně doufám, že se to nestalo. Je mi strašně líto Edwarda. Stojí jako socha a smutně se na ní dívá.
Najednou sebou škubla, až si málem vytrhla kapačku. Edward k ní ihned přiskočil. Ruku jí podržel podél těla, aby si nemohla ublížit a díval se jí na oči, které se teď chvěly. A pak, ve zlomku vteřiny byly její oči otevřené.
Bella:
Zírala jsem na ty dva světlé body, které se ke mně přibližovaly. Klakson stále houkal. Věděla jsem, že teď už určitě bude konec. V tom jsem zprudka otevřela oči a zírala na topazové studánky. Ty se začaly měnit v modré spolu s rysy obličeje. Přede mnou stál znovu Mike.
,,Néé!" zařvala jsem a začala sebou škubat. Musím se dostat pryč od toho násilníka. Už mi nesmí ublížit. Něčí ruce mě pevně sevřely okolo hrudníku. Nohy mi chytily jiné. Podívala jsem se do tváře tomu, kdo držel mé nohy, abych sebou nemohla škubat. Mužská tvář začala nabírat Mikeovi rysy. Byl všude. Dostal mě. Zuřivě jsem sebou trhala. Potřebovala jsem se osvobodit. Nesmí ke mně.
,,Všichni muži ven. Okamžitě! Pošlete Esmé a Rose." Zavelel čísi hlas a malá střapatá dívka vystřídala muže s Mikeovým obličejem u mých nohou. Rozhlédla jsem se kolem a zjistila, že Mike už nikde není. Po tváři mi začaly stékat slzy úlevy. Opřela jsem se zády o ženu, která mě objímala.
,,Dostal mě. Dostal mě. Dostal mě…" šeptala jsem.
pane bože!

já nemám slov.
to je bez pochyb nejlepší díl..
doufám že bude co nejdřív další...
pane bože.. to je hustýýý....
já nevím co si myslet..
Snad jen chudák Edward a škoda že ztratila paměť...
ZABÍT MIKEA!