Na okřídlených snech mé fantazie....

Chyběl jsi mi... XXIV. kapitola

25. dubna 2010 v 21:25 | Veronika
Takže je tady prakticky poslední kapitola. Pak už nás čeká jen takový epilog... Je mi z toho smutno. Tahle kapitola je hrozně divně napsaná, ale stejně se mi líbí. Už když jsem Chjm začala psát, těšila jsem se na tenhle konec. Nikdo z vás to určitě nečekal a vsadím se, že nikoho z vás nenapadne, co by mohlo být v epilogu:-) Momentálně mě nenapadá, co víc říct, takže si to užijte a hlavně komentujte!

chybel jsi mi





Edward:


Vraceli jsme se z Clevelandu. Celou cestu jsem na sobě cítil Bellin pohled. Občas jsem jí ho oplatil a ona se vždy roztomile červenala. Umí se nádherně červenat. Když jsem s ní, zapomínám, že nejsem člověk. Cítím se stejně jako kdybych byl živý. Do okamžiku, kdy se k sobě příliš přiblížíme. Miluju jí a toužím po jejích dotecích. Přál bych si, jí políbit. Ale zvíře ve mně ještě stále řve hlady. Nevadí mi být s ní pohromadě. Hrdlo mi to rve na kusy. Jenže mám stále pocit, že netvor je silnější. Bojím se, že ho nedokážui ovládnout. Mělo by to nedozírné následky. Přijít o Bellu, by znamenalo přijít o život. Jediné řešení by byla návštěva Volterry. Královské rodiny upírů. Oni jediní by mě mohli zabít, protože sám to nedokážu. 

Dnes jsem jí skoro políbil. Byla pár centimetrů od mé tváře. Tolik jsem chtěl. Bál jsem se. Nesmím jí ublížit. Věděl jsem, že bude zklamaná. Bylo to na ní znát. Chtěl jsem jí dát nějakou naději. Proto jsem při pozvání zdůraznil, že chci, aby šla jako moje partnerka. Byl jsem si jistý, že přijme a přesto jsem snad nikdy nebyl tak nervózní. Ale ona přijala a udělala ze mě toho nejšťastnějšího člověka pod sluncem. Vidíte? Už je to tu zase. Toho nejšťastnějšího upíra.

Zastavil jsem před domem Swannových. Obešel jsem auto a otevřel Belle dveře. Spolu jsme vyšli k domu.

,,Půjdeš nahoru?" zeptala se mě nesměle.

,,Ne. Už je pozdě. Uvidíme se zítra?" zavrtěl jsem hlavou. Ale samozřejmě jsem lhal. Budu tam celou noc. Jen ona bude spát.

,,Jistě." usmála se.

,,Sladké sny, Bells." popřál jsem jí tiše.

,,Tobě taky." zašeptala. Dívala se na mě a potom pohledem zklouzla na mé rty. Bylo mi to jasné. Chce, abych jí políbil. Ale já ještě nebyl připravený. Měl jsem její vůní spálené hrdlo a mé ovládání se rovnalo téměř nule. Nedokážu jí ublížit.

Chvíle ticha se natahovala. Bylo mi jasné, že už odejde a znovu jí zklamu. Za pár sekund jsem se se sebou několikrát pohádal. Ale rozum zvítězil.

,,Ehm, tak já půjdu. Ahoj." rychle vydechla a vklouzla do dveří.


......................................


Teď sedím v autě sám, ale její vůně je tu se mnou pořád. Je silnější, než jindy, když jí vezu. Rychle jsem pohledem projel její sedadlo. Mezi sedačkami byla její sponka. Vzal jsem jí do prstů a zdálo se mi, že z ní ještě pořád sálá teplo Belliina těla. Cítil jsem  v srdci hřejivý pocit a věděl, že se mu říká láska.

.........................................


,,Ahoj, Edwarde! Jak jste se měli?" Přivítala mě Esmé. Usmál jsem se, líbnul jí do vlasů a pak jí bez odpovědi obešel. Něco mě napadlo. Musel jsem to přenést ven ze sebe. Sedl jsem si na stoličku ke klavíru a před sebe položil její sponku. Nádech. výdech. Začal jsem hrát.
                            


Melodie ze mě proudila. Láska mi naplňovala nitro a posílala signály do prstů. Běhaly po klávesách v různých tónech. Chvíli se zvedaly a potom zase s ohlušujícími účinky klesaly. Vnímal jsem ostatní, ale jen okrajově. Od Emmeta mi přilétl obrázek stojící Esmé, kterou z jedné strany objímala Alice a z druhé Rose. Všechny tři na sucho vzlykaly. 

,,Je to nádherné, Edwarde!" Esme.

,,Miluješ jí." Rose.

,,Děkuju, Bells." Alice.

Hudba plynula, ale čas jako by se zastavil. Nechal jsem prsty zahrát pár posledních tónů. Najednou prostor kolem nás zaplňovalo ohlušující ticho. S lehkým srdcem jsem se otočil na děvčata a s mírným úšklebkem naznačil poklonu. Pak jsem vyběhl po schodech nahoru a zamířil do svého pokoje. 

,,Jak se jmenuje?" zavolala za mnou Esmé.

,,Bella´s Lullaby," bez přemýšlení jsem odpověděl.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Seděl jsem ve starém houpacím křesle v jejím pokoji. Měsíc zářil na její tvář. Tvář anděla. Dokázal jsem se na ní dívat celou věčnost.

,,Edwarde?" zavrněla. Lekl jsem se. Je vzhůru? Ale brzy se ze spaní přetočila na druhý bok a mě se ulevilo. Jen těžko bych jí vysvětloval, proč tady sedím v noci. Jak jsem se sem dostal, nebo proč nespím. Měl jsem hroznou radost. Zdá se jí o mně!

,,Edwarde! Miluju tě!" vydechla a mě srdce málem puklo láskou.

,,Já tebe, taky!" zašeptal jsem. Přiklekl jsem k její posteli a nepatrně jí chytil za ruku.

Tu příjemnou chvíli však překazil můj mobil. Začal mi tiše vybrovat v kapse. Bylo mi jasné, že to musí být naléhavé. Jinak by mě nevolali, když jsem s Bellou.

,,Alice?" líně jsem protáhl.

,,Edwarde! Víš, já nechci se ti do toho míchat, ale měl bys jít lovit. Zítra je ten ples. A víš... viděla jsem, že Bellu políbíš. Znám tvé myšlenky. Vím, že se bojíš toho, že jí něco uděláš."

,,Tak ty znáš mé myšlenky?" s úsměvem jsem se zeptal.

,,A já myslel, že přes čtení myšlenek jsem tu já." dělal jsem si z ní legraci, ale  v duchu jsem skákal radostí. Konečně jí políbím.

,,Edwarde! Ty si z toho děláš legraci!" obvinila mě. Chtělo se mi smát.

,,Pššt." zašeptal jsem jenom a mobil zaklapl.

Vím, že má pravdu. Půjdu lovit. Přes den. Teď jí nedokážu opustit.


------------------------------------------------------

Bella:


,,Vstávej ty ospalče! Je jedenáct hodin! To znamená pouhých pět hodin do začátku plesu, kdy musím připravit tebe, sebe a kluky. To je hrůza. Tohle prostě nemůžu stihnout!" Alice vtrhla do mého pokkoje, neurvale ze mě stáhla peřinu a pořád něco mlela. Samozřejmě, že vím, že je dnes ten ples. Už dvě hodiny ležím s hlavou pod polštářem a přemýšlím, jestli nemám zavolat Edwardovi a zrušit to. Jsem tak strašně nervózní. Edward by vedle sebe měl mít nějakou bohyni a ne ošklivku. Jsem šedá myš a myslím, že se to nikdy nezmění.

,,Ehm, Alice?" zkusila jsem to.

,,Nemám v čem jít, takže tam prostě nemůžu."

,,Cože?" vykulila na mě oči a mě svitla naděje.

,,Šaty máš přece u mě! Včera jsem je vyzvedla u krejčové. Jsou dokonalé. Budou se ti líbit."

,,Ale, Alice! To přece nejde! Nemám na to peníze."

,,Je to dárek! A konec diskuzí. Rychle se osprchuj a běž se nasnídat. Už tak nám zkrátíš čas o hodinu."

Byla jako velitel. Myslím, že by měla vážně uvažovat o tom, že se po škole přidá k armádě. Mohla by tam provést revoluční změny ve stylu uniforem. Haha.


...........................................................


,,Přijížděly jsme k domu Cullenových.

,,Ehm... Edward je doma?"

,,Cože? Ne, není. Esme dolaďuje přípravy toho plesu a zaměstnala všechny kluky. Kromě Carslislea. Ten je ještě v práci."

,,Aha..."


---------------------------------------------------


Následujících pár hodin bylo pro mě jako nejhorší trest.  Nikdy jsem si na upravování zevnějšku moc nepotrpěla. Nepotřebuju make-up, ani hodiny strávené v kadeřnictví. S tím ovšem nesouhlasí Alice. Mučila mě nejen s mytím vlasů, ale taky s nanášením kondicionéru, masky, balzámu... Potom mě děsně dlouho česala. A to všechno bez zrcadla. Nedovolila mi vidět se. Zajímalo by mě proč. 

,,Alice?" zoufale jsem zakňučela.


,,Hm?" nepřítomně zabručela.

,,Ještě dlouho? Jestli ne, tak budu pšíkat."

,,Co má co make-up dělat s pšíkáním?"

,,No, mě ten štěteček hrozně lech-pšík!-tá."

,,Bello!" zavyla Alice. ,,Vždyť to úplně zničíš!"

,,Já vím, promiň."

,,To nic, stejně už jsem skoro hotová."

,,Uff." Alice se při mém úlevném povzdechnutí zamračila.

,,Jsi hrozně nevděčná!" obvinila mě.

,,Počkej tady. Jdu pro šaty."

,,No jasně, kam bych taky chodila, že jo? Jen ve spodním prádle a županu..."

,,Mlč!"

,,Ano, generále!" 

Během chviličky se Alice vrátila a v ruce nesla nadpozemské zjevení. Dlouhé šaty barvy večerního nebe. Sukni měli lehce nabíranou a vršek krásně zlatě vyšívaný. Byly v historickém stylu. Lehce elegantní, decentní a zároveň vyzívavé. Při pohledu na ně se mi chtělo brečet.

,,Alice..." pronesla jsem se staženým hrdlem.

,,Nic neříkej! Líbí, viď? Je mi to jasné. Ale nejvíc se budou líbit Edwardovi. Má rád tenhle styl. Taky miluje modrou barvu. Hlavně na tobě." uchichtla se. 

,,Jak to víš?"

,,Přece mi to řekl!" rozesmála se. A začala mě pomalu oblékat...

saty



-------------------------------------------------------

Alice:

,,Takže dámy a pánové... dovolte mi představit Vám zcela novou Bellu!" Ozval se jemný zvuk podpatků a za chvíli se na vrcholku schodiště objevila Bella. Byla nádherná. Myslím, že si neuvědomuje, jak  je krásná. Jisté je, že trocha make - upu, správný účes a krásné šaty z ní  udělali rovnou nám. Říká se, že upíři jsou nadpozemské bytosti. Ona je krásnější než my. Edward zatajil dech. Sice mu neumím číst myšlenky, ale vím, že mu připadala dokonalá. Nesla se lehce ze schodů. Vzpomněla jsem si, že mi vždycky přišlo, že má Bella jaksi taneční krok. Doslova se vznášela. 

Edward jí podával ruku. V druhé držel červenou růži. Měl na sobě černý smoking a moc mu to slušelo. Dokonalé.

,,Vypadáš nádherně." usmál se na ní.

,,Děkuju."

Když se všichni začali hrnout k autům, odchytila jsem si Edwarda.

,,Edwarde! Počkej! Máš špatně límeček!" otočila jsem ho k sobě a tak, abychom to slyšeli jen my jsem se ho zeptala:

,,Byl jsi na lovu?"

,,Nestíhal jsem..." 

,,Edwarde! Myslíš, že to zvládneš?"

,,Ano. Ona je tak nádherná, že bych jí nedokázal ublížit."

,,Dobře, ale dávej pozor!"

----------------------------------------------------------

Bella:

Celý večer byl nádherný. Pořád jsme s Edwardem tancovali. Vážně si připadám jako v pohádce. Všichni se na nás dívají a prohlašují, že jsme krásný pár. A nikdo z nás to nevyvrací. Takže je to konečně pravda. Chodím s Edwardem. A doufám, že mě dnes konečně políbí.

,,Bells? Půjdeme se projít do zahrady?"

,,Určitě." Vedl mě ven. Všude byly lampióny a uprostřed nemocniční zahrady stála nádherná fontána. Byla na ní socha mladé dívky, držící v ruce kytici a upírající oči do dálky. Jako by nám chtěla poskytnout soukromí. Posadili jsme se na lavičku.

,,Je mi s tebou nádherně, Bells." při zvuku jeho krásného hlasu jsem zvedla hlavu. Překvapilo mě, jak blízko jsou naše obličeje. Na tváři jsem cítila jeho dech.

,,Mě s tebou taky." zašeptala jsem. V žaludku jsem cítila křídla motýlů...

,,Bells, já, miluju tě."

,,Edwarde!  Já tebe taky..." v očích mě zaštípaly slzy. Chtělo se mi plakat štěstím. Edward se ke mně ještě více sklonil a lehce se svými rty otřel o mé. Náš první polibek byl spíše jako pohlazení, ale o to krásnější. Dívali jsme se jeden druhému do očí. Pak Edward sklouzl očima na mé rty a znovu mě políbil.

Druhý polibek byl mnohem hlubší. Byl plný lásky a vášně. Vpíjeli jsme se do rtů toho druhého a nechali se zcela unést. Naše polibky začaly být hladové. Edward přejel nosem po mé klíční kosti a pak mě políbil na krk. Ucítila jsem ostrou bolest.

-----------------------------------------------------------

Edward:

Vpíjel jsem se do jejích rtů. Chutnala tak mučivě sladce. Láska mi točila hlavou. Začal jsem nad sebou ztrácet kontrolu. Přejel jsem nosem po její klíční kosti a zhluboka nasál její krásnou vůni. V tu chvíli nade mnou netvor zvítězil. Naposledy jsem jí políbil na krku a pak se mé zuby zamořily do masa. Lačně jsem pil...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dadaa Dadaa | Web | 26. dubna 2010 v 15:34 | Reagovat

Coooze :DD... Ty brdo, on to fakt spravil O.O... Ze: Edward bol si na love? Nestihol som... :DD To ma zabilo :D... Krasna kapitola skoda ze posledna,ale som fakt zvedava ze ako dopadne este epilog...

2 Adrianga* Adrianga* | E-mail | Web | 26. dubna 2010 v 19:04 | Reagovat

No já ti nevim. Ty umíš psát líp.
Tenhle díl byl takovej moc rychlej, přeskakovalo to z jednoho na druhýho, že to je zmatený. Musím si to přečíst znova.
Uplně se to ubralo jiným směrem, než si psala všechny předchozí díly. Chybí tam ta romantika a jemnost co byla všude :-( Tak nějak jsem tam nepochytila tu tvojí schopnost vložit tam city. Prostě mi to přišlo jako vtip. Jako vtip by to bylo skvělý, ale takhle...já nevím. Umíš to líp.

I když ten konec, kdyby ten díl byl napsanej jinak, tak by byl úžasnej.
No nic. Hrozně moc se těším na epilog. Jsem hrozně zvědavá, jak to dopadne...
Možná nám z Belly bude upír? :-D

3 Adrianga* Adrianga* | E-mail | Web | 20. května 2010 v 10:45 | Reagovat

copak se děje, že tu dlouho nic není? :-(

4 Kajunka13 Kajunka13 | Web | 22. května 2010 v 11:25 | Reagovat

Mě se to vcelku lbilo. Ale, je škoda, že ta povídka už končí. Byla moc pěkná fakt. Doufám, že epilog bude co nejdříve.

5 peag peag | 23. května 2010 v 23:58 | Reagovat

Eda je teda machr :D ..... to jí moh rovnou přeměnit když jí porazilo to auto a mohly by veřejnosti rovnou říct že to nepřežila........Takhle to pos.. :D to se neumí nakrmit ?? snad se z Belly ještě nestane upírka bylo by to takooví moc narychlo mi příjde..... snad jí jěště stihne zachránit než se z ní stane upíír....teda ne že bych nechtěla aby se z ní stal upír ale ještě bych jí dopřála chvíli jako člověk......a taky by mě zajímalo co znamenali ty sny co se jí zdály jak si na ně nepamatovala :-x  :-x  :-x  :-x  :-x  :-x  :-x  ... Dalšííí....prosíímmm :-D  :-D  :-D  :-D

6 Veronika Veronika | 28. května 2010 v 19:41 | Reagovat

Ježušky, já tady na to trošku zapomněla. Tenhle víkend dopisuju soutěžní povídku, příští jsem v matičce Praze... no, jestli to nestihnu přes týden, tak nevím nevím:-) Nebojte, vlítnu na to, co nejdřív:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama