Na okřídlených snech mé fantazie....

Chyběl jsi mi... epilog

18. června 2010 v 18:31 | Veronika
Takže, tady to je. Nepředstírám, že je to napsané nějak extra, ale... Vám se to možná nebude líbit, no já jsem nadšená. Víte, tenhle konec jsem vymyslela jako první. A zbytek se dotvářel teprve v průběhu. Tak, jak si myslíte, že to bude pokračovat? Edward v posledním díle Bellu kousnul, pamatujete? Takže? Čekáte Happy end s Bellou upírkou? Nebo srdceryvný pohřeb? 

Jen jsem chtěla ještě říct pro ty, co to budou někdy číst najednou. Spousta detailů byla opomenuta, protože jsem jednotlivé kapitoly psala kolikrát až po týdnech a věřte, nebo ne, i autor zapomíná na detaily svého příběhu. Snad se vám bude můj příběh líbit a zanecháte nějaký ten komentář.



Vypravěč:


Bylo, nebylo… kdesi v severní Americe, kde slunce svítí jen občas a většina dnů v roce proprší, stál uprostřed pustého lesa obrovský dům. Měl pět ložnic, z nichž čtyři byly právě obsazeny. Obyvatelé tohoto domu se právě probouzeli z dlouhého spánku. Ne, netrval sto let, jak tomu bylo u Šípkové Růženky. A děkujeme za optání, ne, nebyl to běžný spánek, jakým spí lidé. Obyvatelé toho velkého domu totiž nejsou lidé. Jsou to upíři!!!


Ticho prořízlo zalapání po dechu, okamžitě následováno spoustou vzdechů, lapání a mručení.

,,Co se to stalo?" zeptala se starostlivě Esmé. Bohužel se nikdo nenamáhal jí odpovědět.

,,Bello! Zabiju tě! Už jsi to udělala znovu!" nenávistně vykřikla Rose, i když by jí Bella slyšela, i kdyby mluvila tiše.

,,Bello, jste v pořádku?" starostlivě se vyptávala Alice.

,,No, wow!" vydechl pro změnu Emmet.

,,Bello? Ty jsi… hm, naštvaná?" opatrně se zeptal emocemi nabitý Jasper.

,,Úžasné. Co to vyvolalo? Chci s tebou mluvit," pronášel Carlisle, hlava rodiny a za chodu si zavazoval pásek od županu.

Jmenovaná Bella právě obkročmo (ještě stále) seděla na svém manželovi Edwardovi. Ten se jí do očí díval s jistým strachem, vztekem, zlobou, pocitem zahanbení… v jeho pohledu toho bylo tolik. Přesto málo na obměkčení Belly.

,,Ty jsi mě kousnul?" vydechla a v jejím hlase byl znát úžas, nedůvěra
a vztek.

,,Já… nechápu co se to…" pokusil se vysvětlit Edward, ale byl přerušen příchodem dalších osob.



,,Čau rodino! Jsme doma! Líbanky skončili a my vedeme hosta! Hádejte koho?" trylkovala svým krásným hlasem Renesmeé, která se právě hnala do dveří s kupou kufrů. Za ní šel podobně obtěžkaný Jacob a průvod zakončoval Daniel.

,,Takže, jak se měla moje upíří rodinka? Co ta bloncka? Ještě štěká jako já?" s úsměvem na tváři se ptal Jacob. Zatím viděl jen Carlislea, který čekal v obývacím pokoji, ale po schodech se pomalu trousili i ostatní. Nikdo se neměl k odpovědi, ani pozdravu. Dokonce se ani ta ,,bloncka" nepokusila Jacobovi jeho zásah vrátit.

,,Fajn! Zdá se mi to, nebo je tu napjaté ticho?" zeptala se zaraženě Nessie.

,,Carlisle! Ona to udělala zase! Já si vyprošuju, aby to dělala v takhle důležitých chvilkách! MY - zdůraznila - jsme si to užívali!" fňukala Rose.

,,Jo, to jsme všichni slyšeli," potichu odpověděla Alice.

,,No tak, přestaňte! Potřebuju mluvit s Bellou. Bello, takže to bylo stejné jako minule, jen tady tě kousl? Nebyls na lovu, viď? To je zajímavé. Co myslíš, že to vyvolává? Zatím se to v obou případech stalo v momentě, kdy jsi naprosto neovládala své emoce…"
Carlisle chrlil proud myšlenek směrem k Belle a Edwardovi, ale byl přerušen svou vnučkou.

,,Stop! Může nám někdo nejdřív vysvětlit, o co jde? Proč je Rose tak naštvaná? A na co se to ptáš mámy? Kdo jí kousl? Táta?" Nessie stála s rukama v bok a úplně kopírovala postoj Carlislea. Nejspíš si to neuvědomovala, ale kdyby situace nebyla tak vážná, bylo by to legrační.

,,Mno… Zdá se, že jsem objevila novou schopnost," odpověděla jí matka.

,,Vážně? Jakou?" zeptal se Daniel a hrnul se k ní. Teprve teď jakoby si celá rodina uvědomila, že je tady Daniel. Bylo to už několik let, co se naposledy objevil. Vzhledem k tomu, že to byl asi nejsilnější upír, jakého znali, jeho zájem o novou schopnost nikoho nepřekvapil. A tak se zmatená Bella pustila do vysvětlování.


,,Už dvakrát se mi stalo, že jsem celou rodinu v myšlenkách přesunula do minulosti. Jen v myšlenkách. Tady neuplyne ani vteřina, ale my si přesto prožijeme několik měsíců. Vždy to začíná stejně - mým příchodem do Forks. Je to alternativní minulost. Dál se to totiž vyvíjí jinak, než to bylo. Poprvé to bylo naprosto ideální. Hned při prvním setkání jsme se s Edwardem políbili. Nemusel se přemáhat a dělat ani nic jiného okolo. Prostě to bylo jednoduché. Ale teď - podruhé - to bylo komplikovanější."

,,A ty, uvědomuješ si, že jsi se vrátila zpět?"

,,Ne, vůbec. Jen teď podruhé jsem měla sny. O tomhle životě. Ale nepamatovala jsem si je. Až teď zpětně si to uvědomuju. Zdálo se mi o Edwardovi, Emmetovi, o všech."

,,To je zajímavé. Možná se to časem naučíš
ovládat. Hm a co přesně, že to vyvolalo?"

,,V obouch případech orgasmus. A že jsem ho chtěla prožít taky, nikoho nezajímá," naštvaně zabručela Rosalie. V Emmetovi ta poznámka vyvolala zachichotání a ačkoliv jen Edward mu mohl číst myšlenky, všichni věděli, na co v tu chvíli myslí.


,,Fajn, tak já vám povyprávím, co se stalo. Začalo to, jak už jsem řekla, mým příjezdem do Forks…"



***


,,A pak mě kousnul. No a zbytek už znáte," dokončila Bella své vyprávění. Všichni upíři na ní zírali s úžasem.

,,On tě vážně kousnul?" s úžasem vydechla Nessie. Ale její matka jí neodpověděla. Byla příliš zaneprázdněná svým manželem. Objímali se a koukali si do očí.


,,Chyběl jsi mi…" pohladila ho po tváři a lehce políbila.



~Konec~
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 janiczkap janiczkap | 18. června 2010 v 20:18 | Reagovat

jé konečně epilog ale asi jsem hloupá ale nějak jem se v tom ztratila a nepochopila to:-D

2 Adrianga* Adrianga* | E-mail | Web | 18. června 2010 v 20:23 | Reagovat

Krásný :))
sice jsem to moc nepobrala, ale to bylo tím zběsilým přečtením z nedočkavosti :-D Musím si to pročíst znova :))
Krásné. Moc.
Jinak gratuluju k výhře a doufám, že se ti splní stejný sen jako mám já :)))

Doufám, že zase brzy něco napíšeš, protože nevím, co si bez tohohle blogu počnu..

3 Dadaa Dadaa | Web | 18. června 2010 v 21:30 | Reagovat

Aha :DD... Kks, fajnovo vymyslené, takže vlastne celá poviedka bola Bellin "sen"? dobre som to pochopila?... Ach jaj a už je koniec... Ale krásny koniec... Poviedka mi bude chýbať... :-)

4 Veronika Veronika | 18. června 2010 v 21:32 | Reagovat

Ach né, bála jsem se, že to bude nesrozumitelné. Radši to trošku vysvětlím. Bella má schopnost vrátit se do minulosti v myšlenkách. Pamatujete na Stmívání? To je tu ten příběh, který platí. Teď jsme ale daleko za Rozbřeskem, kdy je Nessie už dospělá a je na líbánkách s J. No a tahle Bella, s tou svou novou schopností... prostě CHJM, bylo celé tou alternativní minulostí, kam se díky své schopnosti přenesla. Proto ty rádoby věštecké sny na začátku, které si ale nepamatovala. Ach jo, hádám, že jsem se do toho ještě víc zamotala:-D Jinak Adri, moc děkuju:-* A doufám, že se splní i tobě:-) A taky ti přeju pevnou ruku v rozhodování, co se tvé budouctnosti týče. Jen ti k tomu chci ještě říct... každý umělec má někdy své špatné období, stejně jako každý vztah prodělá svou krizi. A záleží na lidech, jak se s tím poperou a jestli tu krizi překonají. Podle mě bys to ještě měla zkusit. Může ti to přinést jen zkušenosti...

5 Veronika Veronika | 18. června 2010 v 21:38 | Reagovat

Dadaa: Perfektní, jsem vážně ráda, žes to pochopila. Je to těžký napsat to srozumitelně, když já jsem to vymyslela a já to chápu:-D
A hlavně děkuju. Tebe počítám mezi věrné čtenářky:-)

6 Dadaa Dadaa | Web | 19. června 2010 v 17:37 | Reagovat

Jupíí, takže som to správne pochopila!... :D ... Jeej ja ďakujem za tak skvelú poviedku... :-)

7 Adrianga* Adrianga* | E-mail | Web | 19. června 2010 v 18:26 | Reagovat

v tom případě je to ještě lepší než jsem si myslela! :))))
děkuju moc!!!!! :-*

8 An!tta An!tta | Web | 20. června 2010 v 18:52 | Reagovat

Jé, tak to mám radost! Hned jak dostanu ten sborník, s chutí se tedy začtu do povídky Loitainë :D ;)

9 dablinka dablinka | 21. června 2010 v 20:50 | Reagovat

stejně jako janiczkap jsem to nějak moc nepochopila, bylo to podle mě moc narychlo, chtělo by to tam lépe vysvětlit, ale hezká povídka

10 Iveta Iveta | 28. června 2010 v 19:26 | Reagovat

Povídka je moc povedená :o) akorát ten epilog sem taky nějak moc nepobrala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama